Březen 2011

Stůjte při sobě.......

22. března 2011 v 6:51 | Marie Blankytná |  Motto dne
KAHLIL GIBRAN : PROROK

"Dávejte svá srdce, ale neodevzdávejte je tomu druhému do vlastnictví.
Neboť jen ruka Života může uchopit vaše srdce. A stůjte při sobě, ale nestůjte vedle sebe příliš blízko, neboť pilíře chrámu mají mezi sebou rozestup a dub a cypřiš nerostou ve stínu toho druhého."

Zážitky z meditace 6.díl

22. března 2011 v 6:46 | Marie Blankytná |  Meditace
6. díl - autorem je Světluška


Dne 23.2. v noci, resp. spíše již nad ránem jsem opět zažila něco velmi zvláštního a krásného.

Hodně jsem ještě nad vším přemýšlela. Pak jsem se probudila a nemohla již usnout. Dívala jsem se na měsíc který velmi jasně svítil oknem do naší ložnice a v duchu jsem děkovala. Za to čeho se mi dostalo.

Měsíc byl právě ve své třetí čtvrti, ubýval a byla z něj vidět jen jeho levá polovina. Najednou jsem uviděla něco zvláštního: jakobych již neviděla měsíc ale zářící bytost celou z bílého světla. Měla křídla a svatozář a velmi jasně zářila
A vyzařovala z ní čistá láska. Jakoby blikala, vzdalovala se a přibližovala… pak začala vysílat velmi dlouhé paprsky a jeden z nich směřoval postupně blíž a blíž ke mně a přímo k mému srdci, jakoby vstupoval přímo do něho. Bylo to velmi zvláštní a fascinující. Nevím jak dlouho to celé trvalo ale bylo to úžasné. Cítím se plná oné lásky a chci ji předávat dál a šířit toto poselství. Vím že je to můj úkol.

Ráno jsem pak zažila ještě jeden fascinující východ slunce. Slunce bylo celé rudé, ohnivě rudé, byl to sytě rudý odstín, doslova barva krve. Viděla jsem jak se pohybuje jakoby zleva doprava a zpět. Bylo mi hrozné horko, tekl se mne doslova pot.

Opět jsem byla "rozvibrovaná", slyšela jsem jak mi zběsile rychle tluče srdce a vibrace uvnitř svého těla, ruce mne brněly.

Pak se poblíž toho rudého slunce objevil tmavý kotouč, těžko popsatelné tmavé barvy, trochu mi připadala dozelena. Ten slunce nejprve obroužil a pak se v něm jakoby rozpustil - postupně světlal až zmizel úplně.

Působilo to na mne dojmem jako by odešlo vše špatné, jako vítězství lásky nad zlem, vše jakoby se spálilo a následně rozpustilo a zmizelo úplně a zůstalo jen čisté světlo - čistá láska.

Pak už mi bylo jen krásně.

Slunce pak postupně stoupalo, světlalo do oranžové a následně až to jasně bílé barvy. Zářilo velice intenzivně a jasně a já se hřála v jeho paprsích. Stála jsem fascinovaně u okna a v mysli mi znělo jen "děkuji".

Ať již prožíváte cokoli, NEPROPADEJTE NIKDY BEZNADĚJI. Řešení je možná blíž než si myslíte. Snažte se oprostit od svých emocí a podívat se na vše jakoby zvnějšku. Být nezúčastněným pozorovatelem jakoby se vše dělo někomu úplně jinému.

Snažte se najít logické souvislosti a přemýšlet nad tím proč se děje právě to co se děje, jakou to může mít příčinu, co vám to může dát, čemu se máte naučit.

NEZTRÁCEJTE VÍRU a NASLOUCHEJTE SVÉ INTUICI - SVÉMU VNITŘNÍMU HLASU, HLASU SVÉHO SRDCE.A DŮVĚŘUJTE SVÝM POCITŮM.

Snažte se jít co nejvíce do hloubky, VĚCI ČASTO NEJSOU TAKOVÉ JAKÉ SE NA PRVNÍ POHLED ZDAJÍ! ZA VŠÍM HLEDEJTE LÁSKU a SVOU LÁSKU DÁVEJTE I DRUHÝM.

TO CO BUDETE VYSÍLAT SE VÁM BUDE VRACET ZPĚT! UVĚDOMTE SI ŽE JSTE MILOVÁNI.. MILUJTE A OSTATNÍ VÁS BUDOU VYHLEDÁVAT A MILOVAT.

DOVOLTE ZÁŘIT SVÉMU VNITŘNÍMU SVĚTLU a pak budete SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ. DÁVAT SKUTEČNĚ PŘINÁŠÍ MNOHEM VĚTŠÍ POTĚŠENÍ NEŽ BRÁT.

Ne nadarmo se říká PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO, DEJ A BUDE TI DÁNO.
JE TO TAK. DOSTALO SE MI VELKÝCH DARŮ ale stejně tak se jich může dostat i Vám. Každému z Vás! My všichni jsme totiž jedno. MY JSME SVĚTLO. Otevřete se té myšlence a neuzavírejte se vůči ničemu novému.

Přestaňte bojovat a s pokorou se odevzdejte. Prostě důvěřujte. Budete-li věřit, dokážete to. Prostě si to přejte a ono se to stane. Držím Vám všem palce!

Nechť Vás Bůh provází.
(Nebo Světlo zní-li to pro Vás lépe).

Přeji Vám hodně světla v duši.

Děkuji Světlušce za to, že se s námi podělila o svoje zážitky. Možná budou pro někoho z nás inspirací k jeho duchovní práci. Marie.

Jaro a energie

21. března 2011 v 7:02 | Marie Blankytná |  Motto dne


Přeji nám všem, aby tato mandala, kterou pro Vás nakreslila Jana Michaela, byla meditačním podnětem k přílivu čerstvých životních energií a aby pomohla očistit naše zimní energie. Hodně síly všem a Janě Michaele poděkování za její nádherné mandaly , kreslené automatickou kresbou. Přivítejme s ní jaro do našich příbytků, srdcí i duší. M.

Nová energie s příchodem jara

21. března 2011 v 6:51 | Marie Blankytná |  Duchovní literatura

Energie na březen 2011

Nový úsvit, probuzení jara a Nebeské vyrovnání

Březen přinese mnoho nového. Čeká nás příliv nové a svěží energie, oslava života a tvoření v radosti.
Stejně jako v přírodě i v našich životech se "pohnou ledy", příliv nových svěžích energií rozpustí vše ztuhlé a stagnující a po dlouhé době "zamrznutí" nastane obleva. Objeví se nová naděje a konečně přijdou věci "očekávané".

Minulé období přineslo mnoho změn, často velmi náročných a někdy bolestných. Museli jsme se vyrovnat s mnoha ztrátami, změnit plány, hledat nové cesty a možnosti, vzdát se některých očekávání. I přes tyto změny se však zdánlivě nic nového nedělo. V mnoha případech jsme se jakoby zasekli na jednom místě, z něhož se nešlo hnout. Vnější okolnosti se ne a ne změnit. Ať jsme udělali cokoliv, většinou to vyšlo stejně, jako bychom nedělali nic. Tak dlouho, dokud jsme nezměnili svůj přístup a pohled na věci. Tuto vnitřní práci musíme totiž udělat každý sám za sebe. Opravdová změna nelze vynutit ani ji nemůžeme od nikoho "dostat" či jakoukoliv formou "přijmout". Ta přichází skrze naše pochopení a procházení zkušenostmi. Minulé období nám poskytlo mnoho lekcí v tomto směru. Zpracovat si a odložit velké množství našich zátěží, odpoutat se od minulosti, otevřít a vyčistit velkou část našich tmavých a zapomenutých koutů. Mnohé jsme pochopili a dostali jsme příležitost změnit svůj postoj a vnímání. Toto náročné období se chýlí ke konci, ale ještě je čas dokončování, propouštění a uzavírání.

Březen přinese do našich životů mnoho radosti a příjemných překvapení. Energetická brána Jarní rovnodennosti otevře příliv nových svěžích energií. Jako když se slunce prodírá mraky a osvětluje každý kout, tak i do našich životů vnese nový příliv světla.
Jarní rovnodennost prohloubí a zesílí naše spojení s Matkou Zemí. Jako když míza stromů stoupá od kořenů vzhůru, tak z jejího středu začnou směrem k nám proudit vyšší vibrace, které planeta Země od této energetické brány ponese. Tyto tvořivé a životodárné energie také umožní příchod další vlny nových světelných dětí. Tyto děti nesoucí celistvé vibrace Nové Země "zrodí" sama planeta Gaia. Přichází po diamantových a perleťových dětech a budou disponovat velmi zvláštními schopnostmi (mezi jinými i schopností "teleportace"), z nichž některé se začnou projevovat již brzo po narození. Tyto děti budou hrát velmi významnou úlohu při přechodu lidstva do vyšších dimenzí. Jejich energie má platinově duhovou barvu. Rodiče těchto dětí většinou nesou již vibrace diamantových a perleťových dětí, ale není to podmínkou, protože planeta Gaia poskytne potřebnou energii ke zrození a příchodu těchto duší na svět. (Myslím, že se máme na co těšit. Hlavně rodiče těchto bytostí si to "užijí".)
První energetickou bránou měsíce března je datum 3. 3. a následné Novoluní 4. 3. s Lunou i Sluncem v Rybách. Tato brána nám umožní hlubší spojení se svým vnitřním světem, prohloubení intuice nám dovolí vstoupit do dalších neprobádaných míst, odhalit temná zákoutí a hluboké vody, ale i další magické dary, které máme v sobě.Tato brána zesílí naši schopnost soucítění a umožní nám podívat se na svět jinýma očima. Měli bychom si dát pozor na přecitlivělost a také se nenechat vtáhnout do problémů druhých. Díky této bráně budeme nejspíš mít dost práce sami na sobě.
13. 3. vstupuje planeta Uran do znamení Berana a bude zde pobývat příštích 7 let. Můžeme očekávat příliv nové vlny nadšení a inspirace, otevření a probuzení našich dalších částí a schopností, osvobození a také výrazný posun našeho vnímání, nový úsvit a nové začátky. Konečně do sebe začnou zapadat další části naší "životní skládanky" a v mnoha oblastech chytíme druhý dech. Tam, kde to mnozí již vzdávali, zase začnou věřit. (Více na téma vstupu Urana do znamení Berana si můžete přečíst v článku od Ality Zaurak zde…)
Tato astrologická událost a následná brána Jarní rovnodennosti otevře dveře do úrovní, odkud na Zemi bude proudit nový příliv světla. Z těchto úrovní přicházejí "Platinové děti"(viz výše), které nesou v sobě celistvé vibrace platinové energie a většina z nich budou na Zemi poprvé.
Další energetickou bránu přinese Úplněk 19. 3. s Lunou v Panně a Sluncem v Rybách. Energie tohoto úplňku přináší možnost propojit analytické myšlení a uvažování s intuicí. Povznést se na vyšší úroveň a z pohledu této vyšší perspektivy nalézt odpovědi. Propojit hlavu a srdce. Tento úplněk je také velmi vhodný na zahájení ozdravné či detoxikační kúry. Cokoliv uděláme pro tělo se velmi rychle projeví na našem zdraví.
Nejvýznamnější energetickou bránou měsíce března je Jarní Rovnodennost 21. 3., kdy Slunce vstupuje do znamení Berana a zároveň Černá Luna konečně opouští znamení Ryb a také se přesouvá do Berana. Mělo by se nám v mnohém ulevit, povolí tlak a odejde mnoho nepříjemných pocitů. Brána Jarní Rovnodennosti je jednou z nejvýznamnějších a energeticky nejsilnějších bran roku 2011. Skrze ni bude na Zemi proudit nový příliv vysokovibračních tvořivých energií, které přinesou výrazný posun a "Nebeské vyrovnání". Planeta Země se posune na další vibrační úroveň a my s ní. Dojde k procesu "omlazení", restartu a následnému vyrovnání.
Připravte se na rychlejší tempo, vše bude přicházet v rychlém sledu, události se budou svižně měnit a naše nálada také. To nás bude učit spoléhat se ještě více na svoji intuici a srdce, nezaobírat a nezdržovat se zbytečnými myšlenkami a být plně v přítomném okamžiku. Minulé zkušenosti nechte minulosti, vezměte si z nich poučení a vytvořte si nové a lepší - právě teď!
Jsme "Tvůrci", tempo tvoření je velmi rychlé a naše tvořivá energie má velkou sílu.Tvoříme si tedy vše, čemu dáme prostor ve své hlavě. Zkuste se někdy podívat, kolik procent našich myšlenek je pozitivních a kolik negativních. Kolik a jakých obrazů si vytvoříme? Čemu skutečně věříme?
Hodně lidí prožívá trápení a bolest, protože se většinou bereme moc vážně. Zkuste se dívat na svět kolem i sami na sebe trochu zlehka a s nadhledem. Ta úleva!
Některé naše vztahy jsou ještě o bojích, což Marsovské energie Berana mohou ještě více zdůraznit. Dejte si tedy pozor na své emoce. Někdy se událostmi a energiemi kolem sebe necháme stáhnout dolů, stojí nás to spoustu sil a energie, protože se ještě nedokážeme odpoutat od potřeby obhajovat svá stanoviska. Pokud si včas neuvědomíme, že tato "bouře" není naše, zasáhne nás její tlaková vlna a smete do hlubokých vod emocí. Dá to pak hodně práce dostat se zase zpět "na břeh".
Tyto bouře můžeme bez úhony přežít jen v bezpečí svého srdce. Tady na nás nedosáhnou. Pokud zůstáváme na úrovni Ega, spláchnou nás hned první vlny.
Březen tedy přinese energii Nového Zrození a nový příliv nadšení, aktivity, nezávislosti a osvobození. Možná také zjistíme, jak úžasné je zbavit se starých přesvědčení a omezení, užívat si spontánnosti a "dětského" údivu a pohledu na svět. Zima už odchází i z našich životů a jaro ťuká na dveře. Roztančete znovu svoje srdce, oprašte své sny, zhluboka se nadechněte a pusťte se do Života!

Kupte si třeba bublifuk a obohaťte svět o nádherné duhové bubliny a spoustu zábavy a radosti. Možná po vás pár lidí bude divně pokukovat, ale za tu legraci to přece stojí. Já už mám pár dní nový a užívám si to:-)

Přeji vám nádherné březnové prožívání, nový příliv radosti a štěstí a srdce překypující láskou…
Z břehů Nové Země srdečně a s úsměvem zdraví Miriam
Pro www.vnitrnibohyne.cz napsala Mirka Petrovičová. Tento článek může být dále šířen a kopírován v nezkrácené a neupravené podobě a pouze pro nekomerční účely, pokud bude připojena celá tato poznámka i s aktivními odkazy. Děkuji za pochopení.
Toto sdělení bylo převzato ze stránek- www.vnitrnibohyně.cz M.

Láska manželská

20. března 2011 v 7:17 | Marie Blankytná |  Motto dne
KAHLIL GIBRAN - PROROK

" Milujte jeden druhého, ale nevytvářejte z lásky pouto. Ať je raději mořem vlnícím se mezi břehy vaších duší. Naplňte vzájemně své poháry, ale nepijte jen z jednoho z nich."

Zážitky z meditace 5.díl

20. března 2011 v 7:11 | Marie Blankytná |  Meditace
5. díl - autorem je Světluška
Tak se po dlouhé době opět vracím k psaní.

Od 9.11. nastala dlouhá pauza kdy se zdánlivě nic nedělo. Jako bych se někde zasekla a nešlo postoupit dál. Asi prostě jen ještě nebyl správný čas - to mi ostatně ukazovalo i moje tělo při ranních "seancích" či jak to nazvat - prostě v onom změněném stavu mysli do kterého jsem se dostávala opět stále stejným způsobem - modlitbou při východu slunce. Vždy se mi tělo jen houpalo jako kyvadlo nebo opisovalo kruh jakoby symbol toho že ještě nenastal ten pravý čas, jako že kolo osudu se točí a vše se brzy uzavře a jako bych někde v mysli slyšela: Buď trpělivá, vše má svůj čas. Ještě nenastal ten pravý čas.

Když jsem po nějaké době začala už trochu pochybovat a ptala se zda tady mám nějaký úkol (přímo na tomto konkrétním místě, kde bydlím) tak mi to vždy odpovídalo že ano a opět mi to dělalo kyvadlo a kruh.

Po dlouhé době se nakonec vše vyjasnilo. Byla přede mnou cesta k vyrovnání a sjednocení všech svých čaker a sjednocení v duchu i těle.

Prožila jsem nejdříve přijeti od té duchovni lásky, od našeho Zdroje
(já tomu říkám Bůh). Ale aby ten zážitek byl celistvý, potřebovala jste
ještě prožít tu bezpodmínečnou lásku v pozemských podmínkách, tedy opět
navázat spojeni s vlastni matkou. To se mi nakonec povedlo. K tomu jsem však musela přijmout pomoc někoho dalšího, kdo mi pomohl dopátrat se prvotní příčiny všech problémů v mém životě a pak jsem začala najednou vidět vše jinak a to co předtím nešlo ať jsem se snažila jakkoli najednou šlo až překvapivě snadno a lehce.

"Zakopaný pes" jak se říká u mne byl v tomhle:

Moje maminka mne nikdy nedokázala přijmout a dát mi svoji lásku. Dopátrala jsem se toho že mne odmítala zřejmě od úplného počátku mé existence - od mého početí a s dost velkou pravděpodobností se mne pokusila zbavit již v době kdy mne čekala. Proto mne celý život provázel často až paranoidní strach o můj život, který jsem nechápala.

Ale proč tomu tak bylo? V NAŠICH ŽIVOTECH SE NIC NEDĚJE BEZ PŘÍČINY A BEZ ÚČELU, jen my občas nechápeme, nevidíme souvislosti…

Moje mamka totiž ENERGETICKY UVÍZLA VE VZTAHU SE SVOJÍ MAMINKOU - mojí babičkou.


Moje matka milovala svoji matku tak moc, ze pro ni obětovala celý
svůj život (a to doslova, na podvědomé úrovni, moje matka nikdy vlastně
nežila svůj život, protože se nedokázala od babičky odpoutat), moje matka už
neměla žádnou energii, žádnou lásku, kterou by mohla předat mně.

Když jsem tohle pochopila tak jsem ji najednou uviděla úplně jinak než jsem ji celou dobu viděla. Najednou jsem byla schopna se na ni podívat se soucitem, s pochopením, že i ona sama trpěla. Motivem
jejího chováni byla LÁSKA, ale toto chování v konečném výsledku způsobilo
spoustu utrpení. Moje matka chtěla ZABRÁNIT UTRPENÍ svojí matky, ale touto
svoji snahou nevědomě ZPŮSOBILA UTRPENÍ VLASTNI RODINĚ I SAMA SOBĚ.


Ve chvíli kdy jsem pochopila ony souvislosti jsem byla schopna JÍ ODPUSTIT TO ŽE MNE NEMILOVALA a PŘIJMOUT JI DO SVÉHO SRDCE. To celou dobu předtím nešlo, ač jsem dělala vše co jsem mohla najednou šlo tak snadno a lehce….

TÍM DOŠLO U MNE KE SJEDNOCENÍ V DUCHU I TĚLE A HARMONIZACI A SJEDNOCENÍ VŠECH ČAKER A ZÍSKALA JSEM TRVALÉ (tedy doufám) NAPOJENÍ NA ZDROJ.

Jako první změnu která se se mnou udála zaznamenaly pochopitelně děti.

Velmi to bylo poznat na mojí dcerce - náš vzájemný vztah se nějak pročistil.
Vyjadřujeme jedna druhé nyní naplno svoji lásku (dříve jsme s tím často měly obě problémy, jednu dobu jsem měla obavy zda v tom není i něco karmického).

Ona CÍTÍ TU LÁSKU, které jsem nyní tak plná a vrací mi ji zase zpět. Obě děti
jsou nyní velmi rády v mojí blízkosti, jakoby ze mne čerpaly energii.

Začíná to zřejmě působit i na manžela - i na něm již pozoruji nějaké změny.

Opakuje se vlastně to co jsem zažila na počátku listopadu loňského roku jen nyní je to vše s větší intenzitou a doufám že nyní to bude skutečně již trvalé.

Vděčnost za lásku

19. března 2011 v 7:42 | Marie Blankytná |  Motto dne
KAHLIL GIBRAN : PROROK

".......................když milujete a chcete mít nějaké touhy, nechť jsou toto vaše touhy :
- odpočívat v hodině polední a rozjímat o extázi lásky,
- vracet se domů za soumarku s pocitem vděčnosti a pak spát s modlitbou za svou lásku v srdci a s písní chvály na rtech."

Zážitky z meditace 4.díl

19. března 2011 v 7:35 | Marie Blankytná |  Meditace
4. díl- autorem je Světluška

Dne 9.11.2010 jsem měla další hluboký prožitek… a tentokrát to byl živel Voda - voda ze které vzešel všechen život na Zemi a z které jsou naše fyzická těla převážně složena. Voda která dovede život dávat i brát… voda z které jsme se všichni zrodili.. Voda která když je spoutaná dovede člověk sloužit, využíváme její energie (vodní elektrárny apod.) ale nespoutaná dovede ničit vše co se jí postaví do cesty (záplavy a povodně v posledních letech jsou toho důkazem). Voda která očišťuje… doslova i obrazně….očišťuje jak naše těla tak i naši mysl a ač se to bude zdát někomu jako hodně troufalé tvrzení, voda dovede i léčit - a na více úrovních. Škoda že si více neuvědomujeme jakým darem je "obyčejná voda"…

K mému konkrétnímu prožitku - tentokrát se odehrál ráno ve sprše a byl velmi krásný, očišťující a osvobozující, jako by voda ze mne smývala všechny mé viny a hříchy (i ty domnělé), léčila rány které jsou někde hluboko z dávné minulosti a odplavovala vše co mne dosud trápilo. Cítila jsem se pak mnohem lépe a lehčeji, jako bych odložila těžká závaží, která mne dosud tížila.

Jsem napnutá co bude dál.. zbývá už jen poslední živel - Vzduch
Co bude až se to celé zkompletuje, až se kruh uzavře?
Nevím ale nebojím se toho…

Vzdát dík

18. března 2011 v 6:28 | Marie Blankytná |  Motto dne
KAHLIL GIBRAN - PROROK

" ...........ale když milujete a chcete mít nějaké touhy, nechť jsou toto vaše touhy: pocítit rány vlastního porozumění lásce a ochotně a s radostí krvácet.
Probudit se za úsvitu se srdcem na křídlech a vzdát dík za další den milování. "

Zážitky z meditace 3. díl

18. března 2011 v 6:23 | Marie Blankytná |  Meditace
3. díl - autorem je Světluška


Druhý velice hluboký a fascinující zážitek, stejný a přece jiný jsem měla opět v mezičase mezi dnem a nocí - v době kdy něco již skončilo ale to nové ještě naplno nezačalo - v době kdy již není temná noc ale ještě naplno nesvítí slunce.

Ráno dne 8.11.2010 jsem zažila toto:

Můj první hluboký duchovní zážitek byl tak silný a naplňující že jsem toužila prožít jej znovu. A to se mi také vlastně stalo, ale trochu jinak než jsem očekávala. Prožila jsem něco podobného a přitom jiného a prožila jsem to velice hluboce a intenzivně. Tentokrát jsem se tomu totiž již zcela odevzdala, nebála jsem se, nebránila se tomu a zcela se do toho prožitku ponořila…

Začalo to opět modlitbou. V jejím průběhu jsem opět ucítila mezi svými dlaněmi ono nádherné hřejivé teplo, dlaně mi začaly vibrovat a já jsem se tomu zcela poddala. Tentokrát jsem se tomu již úplně odevzdala, už jsem se nebála a ponořila se opravdu hodně do hloubky…

Přestala jsem ovládat své tělo. Jako by jej nyní řídila mnohem vyšší síla než je má mysl…

Moje stále ještě sepnuté dlaně mi nejprve začaly vibrovat tak jako tomu bylo poprvé. Celé moje tělo se dalo do houpavého pohybu, jako svíce, ve směru zepředu dozadu a naopak a při každém dalším zhoupnutí to bylo silnější a intenzivnější, houpala jsem se jako kyvadlo hodin - snad jako symbol času… postupně jsem si stoupala víc a víc na špičky a vytahovala se celá jakoby nahoru - cítila jsem to jako růst.

Pak se ten pohyb zastavil, a moje stále ještě sepnuté dlaně se postupně začaly od sebe oddělovat. Nahoře byly konečky prstů stále spojené ale dole se začaly pomaličku rozevírat aniž by se prsty rozpojily, uvnitř v prostoru mezi mými dlaněmi začalo vznikat takové jakoby okénko ve tvaru převráceného srdce se špičkou nahoře, dlaně tvořily takovou jakoby stříšku.

Pak se rozpojily nejdříve palce a rozevírání dlaní které se stále ještě dotýkaly konečky ostatních prstů pomaličku pokračovalo až jsem měla dlaně v rovině a postupně se přestaly úplně dotýkat…

Ucítila jsem obrovský proud energie zezdola… jakoby ze země, z matky Země ze které všichni pocházíme….

Moje ruce kroužily nad zemí a jakoby hladily matičku Zemi a ona k nim vysílala svou energii…

Ale to je jen začátek! Pak jsem prožila něco fascinujícího: prožila jsem Zrození - od počátku až do konce. Cítila jsem se jako těhotná žena, cítila jsem jak mi jakoby roste a nafukuje se břicho, tlak zevnitř, to jak se moje kůže napíná, tlak na vnitřní orgány hlavně plíce, prostě to co zažívá těhotná žena postupně během 9 měsíců těhotenství jak dítě uvnitř jejího těla roste víc a víc a postupně vytlačuje její orgány z jejich původních míst. Těžko se mi dýchalo tak jako to bývá ke konci těhotenství, prostě vše…

Pak jsem prožila porod: cítila jsem porodní bolesti, celé moje tělo se pohybovalo jako bych doopravdy rodila, cítila jsem i bolesti v zádech, vše bylo tak reálné a skutečné v hloubce a síle prožitku…

Poté mi bylo dovoleno spatřit i opačnou stranu mince: druhý protipól Zrození kterým je Smrt…

Bylo to na jednu stranu až mrazivé, ale necítila jsem strach, spíše jsem byla fascinována hloubkou prožitku…

Cítila jsem jak se moje ruce a prsty jakoby natahují, jakoby se moje duše uvnitř mého těla cítila už příliš svázaná a začala se drát ven napovrch a chtěla vystoupit skrze něj ven…

Cítila jsem jak se postupně dostávám do jakési jakoby křeče, tedy moje tělo, celé bylo takové velice napjaté a na svých rukách jsem viděla to jak najednou jsou jiné: takové jakoby delší, štíhlejší a začaly mi úplně vystupovat žíly na rukách. Jak říkám bylo to až děsivé - ale necítila jsem hrůzu, cítila jsem se spíše jako nezúčastněný pozorovatel který zvnějšku pozoruje co se děje. Jako bych byla mimo své tělo…

Celé poselství tohoto druhého prožitku by se dalo shrnout do věty Z prachu země jsi vzešel a v něj se také obrátíš… v ni se navrátíš…

Chtěla jsem se dostat zpět, ale nešlo to, neovládala jsem své tělo….

Vzbudil se mi malý synek, plakal a já se nemohla pohnout. Nedokázala jsem pohnout ani prsty, nic, mé tělo nereagovalo na pokyny mé mysli.

Prosila jsem o to ať mne propustí, že musím k malému, že mne potřebuje -
a nakonec se tak stalo…

Byl to tak neskutečný prožitek! Cítila jsem se potom opět velice naplněně, měla jsem pocit jako bych tím co mi bylo dovoleno spatřit dostala obrovský dar a načerpala jsem obrovskou sílu…
A dcerka přijela ze školky toho dne s tímto obrázkem:

Vysoký vánoční stromek, na jeho špici nádherná zářící hvězda a pod ním jeden obrovský dar a nad ním H - prý je to veliký dar pro mne…

Tak jsem se ten den také cítila, jako bych dostala obrovský dar…

A druhý obrázek z toho dne:

Opět já, tentokrát prý jako princezna, mám na sobě fialové šaty a celý obrázek je olemovaný modrým rámečkem (zvláštní že právě tyto barvy jsem viděla již při svém první duchovním zážitku).

Mám opět roztažené ruce jako bych se chystala vzlétnout a připomínají křídla…
Nad vším opět zářící slunce…

Večer toho dne pak namalovala ještě podobný obrázek na kterém je tentokrát prý i ona, já mám opět šaty fialové, ona modré.. obě se usmíváme a máme obě rozpažené ruce ve tvaru křídel (jinak běžně maluje postavy již zcela reálně, ruce vypadají opravdu jako ruce, maluje velmi hezky na svůj věk a moc ráda).

U každé z nás je dáreček.. já mám fialový stejně jako šaty které mám na sobě, ona modrý. Jsme u vánočního stromku, který je tentokrát ale takový zvláštní, roztažený hodně do šířky. Na jeho vrcholu září 2 modré svíce a dvě žluté svíce a úplně nahoře opět žlutá zářící hvězda.

To je zatím vše. Těším se a na jednu stranu mne až trochu mrazí z toho co přijde dál, co bude následovat… a vím že něco zásadního následovat bude, cítím to…

Jakoby moje dosavadní prožitky symbolizovaly 4 živly, které vládnou našemu hmotnému světu tak jak jej známe a všechny dovedou život dávat i brát…

První byl oheň, který hřeje i pálí…životodárné Slunce bez kterého by nemohl být život na zemi tak jak ho známe ale které může velmi snadno i veškerý život v této formě a celou naši planetu zničit.

Druhá matka Země, ze které všichni pocházíme a do které se také vrátíme… Prach jsi a v prach se obrátíš…

Zbývá zřejmě ještě Voda a Vzduch - k dosažení kompletnosti, celistvosti, úplnosti…

Kladu si otázku, co nastane až se tyto 4 živly spojí?

Někde hluboko v sobě slyším něco jako "až voda bude hořet plamenem" ale zbytek se ztrácí. Neslyším ještě jasně slova… Nevím co bude dál…

Ale mám vnitřní hluboký pocit že nepůjde o nic zlého, spíše naopak…

Pokračování příště… sama dopředu nevím kdy bude, kdy budou následovat další zjevení a hluboké prožitky na duchovní úrovni…


-------------------------------------------------------------------------------------------------

Touhy lásky

17. března 2011 v 6:39 | Marie Blankytná |  Motto dne

"KAHLIL GIBRAN : PROROK

" Láska nemá žádnou jinou touhu, než naplnit sebe samu. Ale když milujete a chcete mít nějaké touhy, nechť jsou toto vaše touhy:
Rozplynout se a být jako zurčící potok, jenž zpívá svou melodii do noci.
Poznat bolest přílišné něhy."

Zážitky z meditace - 2.díl

17. března 2011 v 6:34 | Marie Blankytná |  Meditace
2. díl - autorem je Světluška

Od onoho zážitku dne 6.11.2010 o kterém jako by se v mém životě začalo vše obracet k lepšímu. Jsem svědkem či účastníkem zázraků které Bůh může vykonat a koná pro každého z nás kdo se k němu obrátí s upřímnou motlitbou, pokorou a odevzdaností se jeho vůli…

Opravdová Láska s velkým L… to je podle mne pravá podstata Boha…

Láska která sídlí v srdcích každého z nás…. V každém z nás je jeho kousíček.. Skutečně jsme byli stvořeni k Jeho obrazu, jsme Boží stvoření, byli jsme stvořeni k jeho obrazu, Bůh skutečně JE živý… a jeho přítomnost může pocítit každý z nás, jen tomu musíme být otevření…

ON je skutečně všemocný….

VÍRA - LÁSKA… proto ten název… tak by se vlastně ve stručnosti dalo shrnout mé poznání…

A LÁSKA JE SÍLA KTERÁ DOSLOVA DOKÁŽE POHNOUT SVĚTEM…

B Ů H TO JE LÁSKA V TOM NEJHLUBŠÍM SLOVA SMYSLU…

OPRAVDOVÁ A BEZPODMÍNEČNÁ, VŠEOBJÍMAJÍCÍ, NAPLŇUJÍCÍ A NIKDY NEKONČÍCÍ …

LÁSKA KTERÁ DÁVÁ A NIC ZA TO NECHCE ZPĚT.. jen víru v ní …vyžaduje od nás jen trochu pokory a důvěry…

LÁSKA KTERÁ ODPOUŠTÍ A PŘIJÍMÁ DRUHÉHO CELÉHO - TAKOVÝ JAKÝ JE - I SE VŠEMI JEHO CHYBAMI

LÁSKA JE TEN NEJVĚTŠÍ DAR…

Toto ale byl jen první z mých prožitků… jako by se nastartoval toho dne určitý proces, otevřely se dveře do neznáma…ale od toho dne se změnilo snad úplně vše co mne dosud trápilo a to co se nezměnilo na to se zase změnil můj pohled…

Nejvíce jsem se asi změnila já sama…

Jakoby do mého života toho rána vstoupilo světlo které mi nyní svítí na cestu, které mne vyvedlo z temnoty… a já se nyní koupu a hřeji v jeho paprscích a nastavuji mu tvář…

Ten prožitek který jsem Vám popsala již výše byl tak hluboký a naplňující, tak překrásný, že jsem ho chtěla zažívat znovu a znovu. Chtěla jsem se vrátit do onoho tak zvláštního a nádherného stavu mysli, nebo jak to nazvat…

Modlila jsem se od toho dne každé ráno před či při slunku východu a večer když jsem šla spát a děkovala z celého srdce Bohu za vše co pro mne činí a ji učinil. Ne nějakými vyumělkovanými slovy, ne motlitbami které kdosi vymyslel, ale svými vlastními slovy která mi přicházela na mysl, která vycházela z mého srdce…

Asi bych měla uvést ještě něco ke mně: Byla jsem jako dítě jako mnoho z nás pokřtěna, ale nebyla jsem vychovávána ve víře. Musela jsem se "najít" jak se říká. Uvěřila jsem a i svoje manželství jsem uzavřela před očima našeho Pána - bylo mi dopřáno přijmout tuto svátost, kterou je svátost manželství.

Svůj manželský slib který jsem dala v chrámu Páně a před Bohem jsem rozhodně nebrala na lehkou váhu. Vše co jsem řekla jsem myslela skutečně z hloubi srdce a upřímně a dokázala bych jej znovu odříkat kdykoli i nyní, i když je to pěkných pár let od doby kdy jsme se stali s mým tehdy ještě přítelem manžely - i kdybyste mne vzbudili třeba o půlnoci .

Snad právě proto mi Bůh neodepřel svou pomoc když jsem se k němu obrátila s prosbou o pomoc při vážných problémech které nastaly v našem manželství..

Do celého obrázku zapadalo zcela přesně to že moje dcerka přesně v tu dobu začala kreslit velice zvláštní obrázky v kterých lze spatřovat jistou symboliku:

  1. obrázek ještě před 6.11 - obálky - jakoby přicházející zprávy.. nad nimi je podkova - jakoby symbol štěstí a úplně nahoře pusinka - zřejmě symbolizující lásku…

  1. obrázek - také ještě před tímto mým fascinujícím prožitkem - obrovský dům, který zaplňuje téměř celou stránku a před domem stojí prý táta. Jen on, nikdo jiný - nejsem tam ani já, ani dcerka, ani synek - jen táta, stojí tam tak sám. Když jsem se dcerky ptala proč je tam namalovaný jen tatínek tak mi řekla tohle: "Víš on je ten náš domek takový veliký a tak tam na nikoho jiného už nezbývá místo, nikdo jiný by se tam už nevešel" (i když fakticky by se na papír ještě určitě vešla min. další jedna osoba, ne-li více - na druhou stranu domu, ale ne vedle sebe, aby byli všichni spolu a pohromadě, to je fakt).

V tom zpětně spatřuji obrovskou symboliku - jako že zde jsou povýšeny hmotné hodnoty nad ty duchovní a pokud se něco nezmění tak tady nakonec zůstane zcela osamocen sám v tom velkém domě…

  1. obrázek - DNE 6.11.2010 je asi nejvíce fascinující. Moje dcerka namalovala toto: hřbitov, hrob, ze hřbitova jedu na bílém koni prý já… a směřuji k vysoké věži, nad vším je nádherně rozesmáté slunce a já také přímo zářím, usmívá se mi pusa i oči 

Ten mne fascinuje nejvíc… tam je myslím symbolika zcela zřejmá a přesně vystihuje to co jsem ten den vnitřně prožila, tomu mému prožitku ráno, který se stručně dal vystihnout jako Smrt a Znovuzrození. Nebojte se konců, neboť vždy když končí něco nového začíná a Konec je teprve začátek…


Dcerka přitom o tom co prožívám vůbec nevěděla, tedy já jsem jí o tom nic neřekla, abych byla přesnější, ale je pravda že děti mají velmi dobrou intuici a vycítí mnohem víc nežli si myslíme. Zvláštní je že mně se to stalo ráno poté co ona odjela do školky a ona přijela ze školky a namalovala právě toto aniž bych jí cokoli řekla…

  1. obrázek… opět velice krásný a silný, téhož dne, tj. 6.11.2010:

Uprostřed pole slunečnic stojím prý já, mám na sobě i slunečnicové šaty, opět jakoby celá zářím, usmívám se od ucha k uchu jak se říká  a smějí se mi i oči a moje ruce vypadají jako křídla. Nad vším je opět usměvavé a velice zářící (s dlouhými paprsky) slunce.

Přesně tak jsem se tehdy cítila, jako bych dostala křídla a mohla vzlétnout, stoupat vzhůru od všech přízemních záležitostí a malicherných problémů a získat tolik potřebný nadhled a odstup…

Neskutečně naplněná a šťastná, hřející se v paprscích slunce… na výsluní Lásky… obklopená krásou kterou jsem do té doby neviděla… jako bych do té doby byla slepá a teprve nyní jsem prozřela a naplno začala vnímat vše krásné kolem… krásu všeho co nás obklopuje, přírodu kolem nás které jsme součástí a se kterou bychom měli žít v souladu tak jako ostatně ve všem…

Měla by vládnout harmonie, o tu musíme usilovat…


  1. obrázek - v pořadí třetí toho zázračného dne:

Tento obrázek není pro mne zcela čitelný, některé znaky nedovedu přečíst ale je velice zvláštní… úplně nahoře nad vším je velké červené srdce jako symbol lásky, která vše zastřešuje a je tou největší silou a darem zároveň…

Pod tím jsou 3 kruhy v jednom řádku a ve spodním další tři…

V horním řádku: v jednom z nich jsou hodiny… snad jakoby symbol toho že nyní nastal či nastává ten pravý čas, čas se naplnil, vše má svůj čas nebo tak něco v tom smyslu…

V jednom je 2 a dole pod ním jsou v kruhu 1 a 0, dvojka je nad nimi…snad jakoby symbol že každý z nás sám o sobě jsme 0, taková zrnka písku v poušti… a sám 1 je málo a 2 je mnohem víc… ta 2 stojí na jiné úrovni, nad tím…

Pak jsou tam kruhy s písmeny A a Z stojící každý na opačném konci papíru tak jako stojí na opačném konci abecedy - snad jakoby symbol celistvosti, začátku a konce či spíše konce a nového počátku (úplně vlevo je Z a úplně vpravo A).


Nahoře je ještě mráček., takový jakoby beránek - bílý, kudrnatý, ne černý temný mrak.

Obrázky jsou velice silné a myslím si že hodně vypovídající. Ne nadarmo se říká že malé děti mají ještě velmi silné napojení, které pak postupně ztrácejí a v dospělosti jej znovu musíme hledat. Ale ta cesta k tomu, abychom jej získali je otevřena každému z nás! Věřte tomu.





-------------------------------------------------------------------------------------------------

Láska určí směr

16. března 2011 v 6:45 | Marie Blankytná |  Motto dne
KAHLIL GIBRAN - PROROK

.................."a nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojít za
to, určí směr vám."

Zážitky z meditace

16. března 2011 v 6:41 | Marie Blankytná |  Meditace
Vážení přátelé,
byla jsem požádána naší čitatelkou, která si říká Světluška o to, zda bych mohla zveřejnit její zážitky z meditace. Vyhověla jsem jí, ale celý článek musel být rozdělen do několika částí. Budou zvěřejňovány postupně.
Část I.
Faith is Love



Příběh který Vám budu vyprávět se opravdu stal ač se to mnohým z Vás bude zdát asi jako fikce… ale je to skutečná realita….jen mnozí z nás na přijetí této pravdy nejsou ještě připravení…

V životě každého z nás nastávají chvíle kdy se člověk ptá po smyslu a hledá odpovědi na otázky našeho smyslu života, kdy hledá nějaký řád pro zdánlivý chaos který prožívá…

Každý z nás zažívá různé životní vzestupy a pády, prochází různými peripetiemi na své cestě životem….

Mnoho lidí pak často ztrácí víru… nebo ji nenachází…

Ale to je veliká chyba… co je totiž jiného víra nežli Láska? Láska s velkým L,
Taková která se neptá po důkazech, která dává a nic za to nechce zpět?

A ač o tom mnohdy v životě pochybujeme, tak v Bibli, knize knih, jsou nám předávány skutečně obrovské pravdy, mezi jinými také tyto:

Věř a víra Tvá Tě uzdraví…
Dej a bude Ti dáno…přej a bude Ti přáno…

A spousta dalších…

Já cítím že to co jsem zažila bylo něco tak jedinečného že musím svědectví o Boží lásce k nám a zázracích které Bůh je schopen učinit a činí šířit dál, mám obrovskou potřebu tento tak neskutečně krásný a naplňující, obohacující zážitek popisovat a dělit se o tu čirou radost a pozitivní energii, kterou se cítím tak plná… Je to překrásný pocit… kdo něco takového sám neprožije nikdy naplno nepochopí… nedá se to slovy skoro popsat…

VY KDOŽ NEJSTE VĚŘÍCÍ A MÁTE PROBLÉM SE SLOVEM BŮH - NEPŘESTÁVEJTE PROSÍM ČÍST!!! DOSAĎTE SI JEN MÍSTO SLOVA BŮH TŘEBA SLOVO ZDROJ. Ač tímto vyjádřením možná mnohé ze čtenářů popudím - zejména pak ty kteří se do tohoto článku začetli s tím že očekávali že to bude článek z ryze katolického hlediska. ALE FAKTEM JE ŽE NENÍ VLASTNĚ VŮBEC PODSTATNÉ JAK TO VYŠŠÍ NAD NÁMI NAZÝVÁME a pakliže má někdo se slovem Bůh problém (na jednu stranu to chápu, takových lidí je hodně a není divu vzhledem k tomu co vše napáchala v minulosti instituce jménem církev a co bylo pácháno údajně "ve jméně Božím". Druhá věc je že řada lidí operuje tímto: JAK MŮŽE BŮH PŘIPUSTIT TOLIK ZLA A UTRPENÍ? ALE BŮH NENÍ TÍM KDO ZPŮSOBUJE UTRPENÍ - TO SI ZPŮSOBUJEME MY SAMI! Někdo namítne: Ale jak tomu může přihlížet a nic neudělat? Ale on jen trpně nepřihlíží! On nám dává znamení, vede nás správným směrem - jen tomu musíme uvěřit a přijmout ho do svého srdce! A ač se tohle zdá možná pro někoho dost nepochopitelné tak I UTRPENÍ JE NĚKDY TŘEBA - ABYCHOM SE NĚČEMU V ŽIVOTĚ NAUČILI. Tvrzení:
CO TĚ NEZABIJE TO TĚ POSÍLÍ má velmi pravdivý základ, ač se to někomu třebas nezdá. JÁ SAMA JSEM TOHO DŮKAZEM, můj život rozhodně nebyl "procházkou růžovou zahradou" jak se říká, ale bylo to zřejmě třeba k tomu abych se stala tím kým jsem dnes. Abych uvěřila v tom nejhlubším slova smyslu a našla onu sílu sama v sobě.

Člověk najednou někde hluboko ve svém srdci a ve své duši cítí takový obrovský pokoj a klid, vyrovnanost a sílu, lásku která ho celá pohlcuje a naplňuje…

Asi už jste napjatí, co se mi vlastně stalo, takže se dostávám konečně k jádru pudla  jak se říká a popíši Vám jak jsem prožila své probuzení, prozření, osvícení, nebo jak tomu budete a chcete sami říkat…

V mém životě již delší dobu předtím nebylo zdaleka vše podle mým představ, procházela jsem dá se říci dlouhodobě dost těžkým životním obdobím - i když jen v jedné oblasti svého života, na druhé straně jsem zažívala i obrovské pocity radosti, štěstí a vděčnosti při každém pohledu na své dvě děti - ne nadarmo se říká že děti jsou ten největší dar… také jsem to tak vždy cítila…

A jednoho dne jsem se zkrátka dozvěděla zprávu která můj dosavadní život obrátila úplně na ruby a já marně hledala půdu pod nohama…

Ptala jsem se zda je to vše vůbec možné, zda je to pravda a hlavně co mám dělat dál? A kde mám vzít sílu na to vše zvládnout… v té době jsem již delší dobu měla pocity že už není zkrátka kde brát, že už jsem se vydala, jestli mi rozumíte… ono totiž opravdu nelze žít dlouhodobě v nevyrovnaném vztahu kde nejsou v rovnováze obě strany - má dáti a dal… nelze pořád jen dávat a nedostávat za to nic zpět nebo jen sbírat drobečky…

Obrátila jsem se tehdy s upřímnou motlitbou z celého srdce k Bohu a Pán mne vyslyšel a dal mi pocítit hloubku své lásky…a obrovskou energii, pozitivní a tak naplňující….


Při východu slunce dne 6.11.2010 jsem prožila toto:

Cituji z mého e-mailu kde jsem se svým zážitkem svěřila své velmi dobré kamarádce, která je také věřící:

Ráno při východu slunce jsem měla jedinečný a slovy téměř nepopsatelný duchovní zážitek... bylo to něco tak naplňujícího, neskutečně krásného... pocítila jsem naplno Boží přítomnost a lásku...

Na dnešek jsem šla spát opět dost pozdě a hlavou se mi opět honilo plno nezodpovězených otázek - tentokrát jsem se už nevracela k minulosti, ale spíše přemýšlela nad budoucností, nad tím co dál a ptala jsem se zda opravdu uvažuji správně a kráčím tím správným směrem...

Nad ránem, ještě vlastně v noci, před východem slunce jsem byla opět vzhůru - ale vzbudila jsem se v takovém velmi zvláštním stavu, najednou jako by se mi vše složilo a věděla jsem kterým směrem se vydat. Už v noci se mi vše tak nějak skládalo ale absolutně jsem si jistá ještě nebyla ale měla jsem velmi intenzivní pocit že uvažuji správným směrem a že to je ta cesta kterou musím - kvůli sobě i svým dětem...

Já miluji východy slunce... jsou pro mne jako akumulátor k baterii, dobíjí mne, dávají mi sílu a pozitivní energiii.

Dnes ráno to ale před východem slunce u nás vypadalo dost špatně - obloha na východě byla tmavá, byl tam takový ošklivý veliký a hodně temný mrak a já si tak s lítostí ještě říkala jaká je to škoda že tentokrát z toho východu slunce nic nebude, že jsem se na něj tak těšila...

Stála jsem u okna a pozorovala oblohu a najednou jsem viděla něco opravdu zvláštního:

Ten černý mrak se najednou začal zdvihat a jakoby rozestupovat až najednou zmizel úplně docela a následoval tak nádherný východ slunce jaký jsem snad ještě v životě neviděla...

Dívala jsem se přímo na to sluníčko, stála kousek od okna, sepjala jsem ruce a nahlas jsem se modila.. takhle jsem se modila úplně poprvé. Prosila jsem Pána o to aby mi dal znamení zda kráčím skutečně tím správným směrem a dal mi sílu.

Najednou se stalo něco strašně zvláštního: To slunce začalo měnit barvy, ale ne tak jak je to obvyklé, z červené do oranžové a pak do žluté ale najednou bylo modré!. Byl to takový zvláštní nádherný odstín. Pak změnilo barvu až do fialové, opět nepopsatelně krásná a zvláštní barvička, pak se to začalo rozostřovat a rozplývat a nebyl to už jen kruh jako slunce ale začalo se to roztahovat do velkého oblaku a já přitom cítila mezi svými stále ještě sepjatými dlaněmi zvláštní nepopsatelné teplo a ohromný přiliv pozitivní energie a to co jsem cítila někde hluboko uvnitř v srdci to se nedá vůbec slovy popsat...

Dlaně mi začaly vibrovat a byla jsem v tomto stavu řadu minut a vůbec nevnímala čas a nic kolem sebe, zcela byla ponořená do toho tak hlubokého duchovního zážitku, bylo to tak nádherné a naplňující... slovy se to nedá skoro popsat...

V tu chvíli jsem věděla že Bůh mne miluje, přes všechny mé hříchy a chyby a dal mi znamení a sílu o kterou jsem prosila....



Bylo to tak symbolické, ta černá mračna která se náhle rozplývají a následuje něco tak nádherného - jako smrt a znovuzrození.. Prostě jakoby mi chtěl říct že vždy když něco končí tak přitom něco nového zase začíná.

A hlavně nyní někde hluboko ve své duši cítím obrovskou vyrovnanost, klid a sílu.... nedá se to slovy popsat...

Celý zážitek, vlastně jeho závěr by se dal trochu jinak shrnout třeba i do těchto pár vět:

"Bůh Tě miluje" a "Neboj se toho když v životě něco končí, protože zároveň tím i něco nového začíná" a "Konec je vlastně teprve začátek všeho - smrtí nic nekončí, ale vlastně začíná"… bylo to jako Smrt a Znovuzrození co jsem prožívala…

Jako bych se stala zcela jiným člověkem, tím že do mého života vstoupil On,
Tím že jsem mohla pocítit jeho přítomnost…


-----------------------------------------------------------------------------------------------


O lásce

15. března 2011 v 16:22 | Marie Blankytná |  O naší duši
KAHLIL GIBRAN : PROROK - O lásce

Pak Almitra řekla :
"Promluv k nám o lásce." A on zdvihl hlavu a pohlédl na lidi a náhle byl všude tichý a nehybný klid. A on mocným hlasem pronesl:
" Když vám dá láska zmnamení, následujte ji, přestože její cesty jsou nesnadné a příkré. A když vás její křídla obestřou, nebraňte se jim, přestože meč skrytý v jejích perutích vás možná poraní. A když k vám promlouvá, důvěřujte jí, přestože její hlas možná roztříští vaše sny tak, jako severní vítr mění zahradu v pustinu.
I když vás láska bude korunovat, zároveň vás i ukřižuje. I když je vaším růstem, zároveň je i omezením. I když vás vynese do výšin a s něhou opatruje nejkřehčí výhonky chvějící se v slunci, zároveň sestoupí k vašim kořenům a zacloumá jejich úponky zapuštěnými v zemi.
Sváže vás k sobě jako snopy obilí, vymlátí vás až na holé zrno. Prosije vás, abyste se zbavili slupek. Semele vás do běla. Bude vás hníst, dokud nebudete poddajní, a pak vás předloží svému obětnímu ohni, aby se z vás stal posvátný chléb k posvátnému hodu božímu.
.................To vše s vámi láska udělá, abyste odhalili tajemství svého srdce, a tímto poznáním se stanete částí srdce Života.
....................Budete-li však ve strachu hledat jen klid lásky a rozkoše lásky,
pak je pro vás lepší, abyste zakryli svou nahotu a odešli od mlatu lásky do světa bez ročních období, kde se budete smát, ale nebude to všechen váš smích, kde budete plakat, ale nebudou to všechny vaše slzy.
Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá.
Lásce nic nepatří, ale ani ona sama nikomu nepatří.
Lásce totiž stačí samotná láska........................."

Lásce nic nepatří

15. března 2011 v 8:36 | Marie Blankytná |  Motto dne
KAHLIL GIBRAN :

" Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá.
...............Lásce nic nepatří, ale ani ona sama nikomu nepatří.
...................................Lásce totiž stačí samotná láska. "

Nejlepší náboženství ?

14. března 2011 v 6:13 | Marie Blankytná |  Motto dne

DALAJLAMA :

"Nejlepší náboženství je to, které tě přivede co nejblíže k Bohu.
Takové, co z tebe udělá lepšího člověka."

Přání - modlitba ?

14. března 2011 v 6:12 | Marie Blankytná |  Duchovní literatura
Autor neznámý - Modlitba byla nalezena ve starém baltimorském kostele v roce 1692

V klidu procházejte vřavou a shonem a vzpomeňte si , jaký může být v tichu mír.
Všemožně se snažte nebýt lhostejní a buďte zadobře se všemi lidmi. Tiše a jasně vyslovte svou pravdu a vyslechněte druhé i prosťáčky a nevzdělané, také oni mají svůj životní příběh.
Vyhýbejte se hlučným a útočným jedincům, protože ti mají pro duchovní věci jenom urážky.
S nikým se nesrovnávejte , jinak byste se mohli stát domýšliví. Vždycky je dost těch, kteří jsou menší nebo větší než vy. Těšte se ze svých plánů a stejně tak z jejich naplnění, vždy se zajímejte o úspěch své životní dráhy, ať je sebeskromnější, neboť je to opravdové vlastnictví při proměnlivosti štěstěny.
Buďte sami sebou a hlavně nezraďte přátelství.!
Nebuďte necitelní v lásce, protože ta je proti jalovosti a proti všemu zklamání věčná stejně jako tráva.
Buďte v míru s Bohem, ať je vaše chápání Boha jekékoliv.
Uchovejte si uprostřed hlučného zmatku života v duši mír.
Snažte se být šťastní!

O modlitbách

13. března 2011 v 15:44 | Marie Blankytná |  Motto dne
KAHLIL GIBRAN :

"Modlíte se ve chvílích úzkosti a nouze. Měli byste se však modlit i tehdy, jste- li plni radosti a ve dnech hojnosti. "

Zákon jednoty

13. března 2011 v 15:37 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů
DAN MILLMAN : ZÁKON JEDNOTY- Jak se rozpomenout na spojení

Tady na Zemi vystupujeme jako oddělené bytosti, z nichž každé je přiřčen jiný osud. Ale stejně jako jsou jednotlivé dešťové kapky součástí moře, tak i každý z nás je součástí oceánu Vědomí-
- těla Božího.
Jen najdi lásku a vnitřní mír v hloubi nejvyšší pravdy : všichni jsme jedna rodina.
Odhoď zátěž strachu, závisti a vzdoru a vznes se do výše na perutích porozumění - vstoupíš do nezměrné země Soucítění .

Začala : " Zákon jednoty představuje zvláštní úkol pro nás oba, jelikož jeho transcendentní povaha je příčinou, že ho lze plně pochopit jenom ve stavu vyššího vědomí. Takže nejprve se dotknu tvé mysli. Má slova jsou však semena . Jestli vzklíčí a dotknou se tvého srdce, tenhle zákon ti může změnit život. Zákon jednoty si žádá velké uvědomění, že od sebe nejsme tak vzdáleni, jak se nám zdá - že ve skutečnosti jsme jedna Bytost - jedno Vědomí."
" Ne, že bych chtěl být nezdvořilý, ale co s tím? Co má tenhle zákon společného s normálním životem ?"
" To ti bude brzy jasné. Zákon jednoty není pro malou mysl snadno uchopitelný, protože se neshoduje se všedním vnímáním. V rovině všední reality máme nepochybně oddělená těla, mozky i emoce. Pokud mě něco napadne, nemusí to ve stejnou dobu napadnout i tebe.
Zákon jednoty je paradox. Je zároveň lživý i pravdivý - závisí to na stavu našeho vědomí..Běžná zkušenost nám říká, že jsme oddělení, vyšší vědomí nám hlásí, že jsme Jedno. My všichni jsme totéž Vědomí v rozličných tělech- podobně jako listy jsou součástí jednoho stromu. Lidstvo zapomíná na tuto pravdu, proto se soustřeďuje na rozdíly mezi námi, na naši separaci."
" Nezapomenu na to, ale nejsem si jistý, zda tomu úplně rozumím.".............................................................
"Moudrá mne vzala za bradu a podívala se mi hluboko do očí. Opětoval jsem její pohled a cítil jsem, že se nořím hlouběji a hlouběji, dokud se jí obličej nezačal měnit. Nejprve jsem kolem ní uviděl světlo, pak z ní byla velmi stará žena, potom urputný bojovník, pak jiní lidé a nakonec jsem uviděl sám sebe. Nemyslím svůj odraz- myslím tím, že naše spojení bylo tak hluboké, že jsme se stali jedinou bytostí, už jsme nebyli dva.
Vzápětí jsem se skokem vrátil do obyčejného vědomí. Byl jsem omráčený a neměl jsem slova.
" Takže, až se budeš příště s někým hádat nebo milovat, zeptej se sám sebe : Co kdybych se rozhodl, že budu ostatní brát jako jiné aspekty mne samého ? Co kdybych nás chápal jako Jedno? Jaký vliv by to mělo na moje vztahy ? Co by se stalo s pocity, jako je žárlivost ? Nestane se náhodou ze soutěživosti spolupráce? Protože sis uvědomil, že oni jsou jak tvými žáky, tak učiteli? Že jsou součástí tebe ?
" Zdá se, že tímto způsobem by se dal změnit svět, ale jen málo z lidí skutešně slyšelo. Teprve nyní svět dozrává, teprve nyní je skoro schopen porozumět. A nejde jen o pár myslitelů , ale o ohromné množství realistů, kteří uznávají, že vývoj lidstva záleží na této rozšířené představě o liodstvu jako o Jednom. "
V té chvíli jsem pochopil proč mne vítala jako svého ztraceného bratra. "
Kráčeli jsem dál a Moudrá mi předestřela vizi budoucnosti : " Až globální vědomí procitne k životu, octneme se uprostřed základního přechodu. Tenhle přechod se neobejde bez potíží, ale Veliké Probuzení je stejně nevyhnutelné jako poslední dech umírajícího nebo první křik přicházejícího novorozence. Nyní nastal čas obejmout Zemi, protože zakrátko obejmeme Vesmír. "