Duben 2011

Svoboda a vitalita

30. dubna 2011 v 7:19 | Marie Blankytná |  Motto dne
T.T. RIMPOCHE :

"Vnitřní svoboda nás přivádí k moudrému využívání inteligence. Jakmile jednou pochopíme, jak své inteligence využívat, nemůžeme už nikdy ztratit schopnost vnitřního zření a jistotu, kterou nám poskytuje. Svobodu a vitalitu máme k dispozici všichni. Když si uvědomíme svoje možnosti, začneme se otevírat radosti, zdraví a pocitu uspokojení. Objevíme hlubokou a trvalou radost ve všem, co děláme."

Cvičení

30. dubna 2011 v 7:18 | Marie Blankytná |  Meditace
T.T.RIMPOCHE : Cvičení - projasnění nitra

Sami sobě se stáváme cizinci? jak můžeme kontakt se sebou obnovit , co můžeme udělat pro to, abychom se opravdu osvobodili? Musíme si vypěstovat vnitřní zrak, v jehož světle začneme nahlížet svou podstatu. Uvolníme si cestu ke svobodnému růstu. Tímto projasněním začíná proces sebepoznání, cesta k němu je prostá. Stačí sledovat činnost vlastní mysli a těla.
Vnitřní nazírání můžete cvičit kdekoliv, kde se právě nacházíte, a při tom všem, co zrovna děláte. Spočívá v tom, že si uvědomujete každý pocit a každou vaši myšlenku. Pokuste se vnímat, jaký vliv má vaše jednání na vaše myšlenky, tělo a smysly. Pocítíte, jak obnovujete spojení mezi vaším tělem a myslí, lépe si uvědomíte, kdo jste, poznáte povahu vašeho nitra. Vaše tělo a mysl se začnou povzbuzovat a podporovat a budou poskytovat životodárnou sílu všem vašim snahám. Nastoupíte dynamický proces výcviku a sebepoznání, k němuž se dopracujete, pozvednete všechno, do čeho se pustíte, na vyšší úroveń.
Budete-li vnitřní nazírání cvičit pečlivě, uvidíte, co všechno jste potlačovali, jak jste zakrývali své pocity, svou pravou podstatu. Začnete dávat průchod pocitům, uvolníte energii, kterou ve vašem nitru vázaly.
Zachováte-li si klidnou mysl a budete-li sami k sobě poctiví, vaše jistota bude vzrůstat a začnete k sobě přistupovat nově a pozitivněji.
Cvičení - koncentrace bez úsilí

Jakmile se vám vnitřní vnímání pročistí a začne fungovat, budete sto nasměrovat energii za pomoci koncentrace tam, kde je jí zapotřebí. Nejde o koncentraci ve smyslu tuhé kázně, jde o koncentraci relaxovanou, uskutečňovanou jakoby mimochodem.
Zaměřování pozornosti nesmí být křečí, nýbrž nenásilnou a příjemnou zkušeností.
Dobrým prostředkem k výcviku takové koncentrace je práce. Zaměřte se na jeden jediný úkon a veškerou pozornost věnujte jeho realizaci. Buďte si vědomi každého detailu. Nepolevujete v koncentraci na tento jeden jediný úkon, dokud ho nedokončíte, pak přejděte k dalšímu a pokračujte stejným způsobem. Schopnost vnitřního nazírání se prohlubuje a stane se přirozenou součástí všeho, co děláte.
S rostoucí schopností koncentrace přichází prozíravost. Uvědomujete si každou změnu v cítění i myšlení. Prozíravost je kombinace koncentrace, projasnění, uvědomění.
Bez prozíravosti byste byli jako dítě, které si staví hrad z písku a neuvědomuje si, že ho příliv za chvíli zase spláchne.

Vnitřní svoboda a prozíravost

29. dubna 2011 v 5:57 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů
T.T.RIMPOCHE : Tibetské mistrovské metody
VNITŘNÍ SVOBODA.
Jsme-li v nitru skutečně svobodní, nalézáme v sobě drahocenné poklady: lásku, radost a klid mysli. Přijímáme každou zkušenost tak, jak přichází, otevíráme jí své srdce a upřímně se z ní radujeme. Jsme sto ocenit krásu života.V uvědomění těchto niterných kvalit je tajemství největší svobody, jaké lze dosáhnout.
Avšak do jaké míry si tuto vnitřní svobodu skutečně připouštíme.? Do jaké míry jsme vnímaví vůči svým nejhlubší představám a pocitům, vůči pozitivní podstatě svého vnitřního bytí? I když občas máme jakési tušení o svém vnitřním bohatství, častěji ho vytěsňujeme a necháváme si v nitru zrát pocity mírné nespokojenosti. Někdy se dokonce nedokážeme být šťastni, aniž bychom si zároveň nepřipadali provinile, a nebo náš pocit uspokojení z něčeho, co se nám podařilo, provázejí zároveň pochybnosti a úzkost.
ZTRÁTA KONTAKT SE SEBOU SAMÝM -
Těmito pocity se odcizujeme vnitřním zdrojům a snažíme se získat naplnění z vnějšího světa. Naši pozornost přitahují vzrušující události ve světě kolem nás a my se těchto podnětů nedočkavě chápeme ve víře, že nám to přinese uspokojení.
Navenek můžeme být ve světě klidně i úspěšní, ale jsme-li odloučeni od své podstaty, zůstáváme bez spolehlivého vnitřního základu, na kterém můžeme stavět svůj život. To vede k mírným pocitům nejistoty a život se může začít zdát prázdný a nesmyslný.
NEJISTOTA, ZÁVISLOST, NESPOKOJENOST
Nemáme-li dostatečný přísun duchovní potravy, kterou může poskytnout důkladné sebepoznání, obracíme se jako na zdroj uspokojení na druhé lidi. A protože vlastně nevíme, co nám v životě chybí, nedokážeme své potřeby jasně sdělit, tak nakonec zakoušíme zklamání a bolest.
Čím hlubší je naše nespokojenost, tím silnější je náš pocit bezmoci a nejistoty. Do vztahů se vkrádá zahořklost a už nejsme sto pracovat tak, aby to k něčemu bylo. Motáme se na jednom místě, hledáme naplnění, ale nikde ho nenalézáme. Toto hledání se stává vzorcem našeho života.
Ve světě se děje všechno velmi rychle a my jsme pod neustálým tlakem. Musíme držet krok. Společnost klade takové nároky, že nemáme na vybranou. Ženeme se tak rychle, že nemáme možnost uvědomit si vlastní cenu.. Ztrácíme tak kontakt se svými pozitivními stránkami a sílou, kterou nám mohou poskytnout.
PŘIZPŮSOBIVOST JAKO ZVYK
Překážky, které brání vnitřní svobodě, se obvykle vytvářejí už v dětství. Jako děti umíme rozlišovat své pocity k různým situacím a také se jen zřídka rozpakujeme dát své pocity najevo. Ale pod tlakem rodiny přijímáme omezenější názory a vzorce, které se řídí tím, co lidé očekávají. Potlačujeme své přirozené představy a pocity a tím ustává komunikace mezi naší myslí a tělem. Nevíme, co vlastně cítíme. Navykneme si přizpůsobovat se a když dospějeme, vedeme svůj život podle těchto vzorců. Sami sobě se stáváme cizinci.

Vnitřní svoboda

29. dubna 2011 v 5:21 | Marie Blankytná |  Motto dne
T. T. RIMPOCHE :

"Uvědomíme-li si možnosti rozvoje vnitřní svobody, můžeme se začít otevírat radosti, zdraví a pocitu uspokojení, jejichž zdroje jsou všude kolem nás. Poznáme-li lépe sami sebe, získáme hlubší vhled, větší porozumění a pocit klidu v duši. Tělo i duch se budou zdravě vyvíjet, práce, rodina i vztahy budou smysluplnější."

Zanechal viditelné stopy....

28. dubna 2011 v 6:52 | Marie Blankytná |  Motto dne
Jean Giono - Muž, který sázel stromy

" Není -li v práci člověka ani stopa po sobectví, je-li myšlenka, řídící jeho práci, bezpříkladně ušlechtilá a je naprosto jasné, že nejen nehledal nikde odměnu, ale zanechal ve světe viditelné stopy, ocitáme se - bez nebezpečí, že se zmýlíme - před člověkem vyjímečného charakteru."

Mše svatá 29. dubna

28. dubna 2011 v 6:45 | Marie Blankytná |  Spřátelené stránky
22.04.2011

Mše svatá za panovníky z rodu Přemyslovců a národ český

26790N2N.jpgDobrý den,
dovolte mi, prosím, Vás informovat o události, která může změnit mnoho věcí. Může být nejen událostí určité chvíle, ale může mít přesah do podvědomí tohoto národa. Ale abych začal od začátku:
Před vánočními svátky 2010 jsem se procházel místy mi nejmilejšími v zapadlých malostranských uličkách a mimoděk v zamyšlení vystoupal až na Pražský hrad, který mě přitáhl velikou silou. Aniž jsem si to uvědomil, stál jsem přímo před chrámem sv. Víta, jenž mě nepřestává fascinovat majestátností, monumentalitou a duchovním rozměrem. Byl bohužel pro pozdní hodinu již zavřený. V duchu jsem si alespoň vybavil úžasný interiér chrámu, uklonil se k oltáři a obešel jej celý, abych se poklonil českým králům i knížatům. V úctě vstoupil potichu do královské hrobky se stejným záměrem. Nakonec jsem opravdu potichu vstoupil do Svatováclavské kaple, poklonil se patronu České Země sv. Václavu, a odměnou mi byl pohled na majestátní Svatováclavskou Korunu, která se vznášela jakoby vysoko nad zemí. Uvědomil jsem si, jakou mám v sobě velikou úctu k těmto hodnotám a jejich duchovnímu odkazu. Vím, že nejsem sám, kdo to tak cítí. Důkazem je řada historických knih, výstav, přednášek, článků o období počátku našeho státu, které je tak silně spjato s panovnickým rodem Přemyslovců. Odtud jistě pochází naše odvěká úcta k panovníkovi, což potvrzuje neutuchající zájem o výstavy na toto téma, o výstavě korunovačních klenotů nemluvě. V duchu jsem se ptal sám sebe, kam se ztratily tyto hodnoty v nás, že je sice cítíme, umíme to dát najevo, ale při tom zároveň nectíme, mnohdy po nich šlapeme. Úcta k panovníkovi je přece úcta k sobě sama, k člověku, k Bohu, pokora před stvořením. Napadlo mě, že bych si moc přál, kdyby se to změnilo, kdyby tento národ v uvědomění své duchovní síly a vnitřní víry v Boha se vymanil ze závisti, prospěchářství, nenávisti a lhaní. Kdyby žil v pravdě a spolupráci, kdyby byl hrdý na své hodnoty a přidával k nim další, které sám tvoří...
Napadlo mě, že právě tady v tomto krásném chrámu by se mohly dát věci více do pohybu. Právě odtud by měla zaznít upřímná prosba lidí, kteří to cítí podobně, k Bohu za národ Český a jeho vedení ke skutečné pravdě a lásce. A odtud by mohlo zaznít též poděkování těm, kteří zde položili základy státnosti. Touha změnit stav věcí současných mi vložila telefon do ruky a ihned jsem zavolal na Metropolitní Kapitulu, abych byl velmi mile překvapen úžasnou vstřícností a pochopením. Byla mi přislíbena Mše Svatá za panovníky z rodu Přemyslovců a Národ Český.
Ve svých úvahách jsem však šel dál a hledal vazby, aby mše měla patřičnou hloubku nejen v den konání, ale aby byla do jisté míry motlitbou a odpuštěním pro tento národ, který tak moc dnes potřebuje duchovní rozměr. V letošním roce je 800. výročí narození Anežky České, nejmladší dcery českého krále Přemysla Otakara I. Ten dal základy tomuto státu a vytvořil jeho základní strukturu. Anežka za svého života konala velká dobrodiní, ač dcera z královského rodu (na svou dobu jednoho z nejvýznamnějších), pomáhala chudým a nemocným. Nejen to. Právě ona držela královskou rodinu pohromadě ve smíru. U Přemyslovců rodinný smír byla věc výjimečná. Není jistě náhoda, že Anežka v tuto dobu nese velmi důležité poselství do současnosti: pomoc chudým a nemocným a soudržnost rodiny.
Navíc jde o ženu a ženský, jemný a mateřský princip v současné době (kdy i ženy podléhají mužské hrubosti, neboť se snaží muži vyrovnat) tak moc potřebný. Nejsou dnes lidé chudí, i když jsou bohatí? Není duch mnoha z nich nemocný právě díky přemíře hmoty bez ducha? Není rodina mnohdy považována za archaický svazek dvou lidí, kteří si slíbili lásku a úctu do konce života? Myslím, že mnoho z nich potřebuje lásku a pomoc, aby nalezli zase jednotu a poselství Boha i jednotu v sobě.
Tak se to celé krásně propojilo. Národ v této době hledá své kořeny, což dokazuje počet nových knih o historii Zemí Koruny České a to, že hledá u Přemyslovců je jen důkazem, že v lidech zůstává silný vztah k panovníkovi a koruně jako takové. Myslím, že je důležité určité očištění toho co Přemyslovci "nesli" na svém hřbetu - bezpráví v rodině i k jiným rodům, intriky, málo pokory, vysoké ambice a nakonec nečekaný pád. Na to jistě nikdo hrdý nechce být. Přitom právě oni přinesli mnoho dobrého pro celý národ, a za to jim patří veliký dík a mnoho lásky a odpuštění. Jako bychom měli příležitost očistit své základy...
Cítím, že mše v tomto ohledu a duchu je tou správnou cestou, která ponese velikou sílu, jež je jedině v pochopení, odpuštění a lásce.
Na závěr bych chtěl říci, že jsem se zmínil několika lidem o této mši a byl překvapen, jaký zájem to v nich vyvolalo. Mnoho z nich rozhodně chce přijet do sv. Víta a přidat se ke společné motlitbě. A mnoho z nich, kteří se osobně zúčastnit nemohou, pro velkou vzdálenost a časovou tíseň, se přidá alespoň v duchu ve stejnou hodinu.

Proto si dovoluji Vás oslovit a pozvat ke společné motlitbě v místě nám nejdražším v chrámu sv. Víta v páteční den 29.4.2011 v 18:00, kdy se koná bohoslužba za panovníky z rodu Přemyslovců a Národ Český, která otevře to dobré v nás a u Boha vyprosí odpuštění.

Chci Vás ubezpečit, že nejsem fanatickým stoupencem žádného hnutí, ale že jsem prostý občan této země, který by rád pomohl dobré věci. Moc se na Vás těším.
Bůh Vám žehnej!
v úctě a pokoře zdraví
Roman Bukáček ze Žďáru nad Sázavou



Poselství

27. dubna 2011 v 6:40 | Marie Blankytná |  Motto dne

" Neproklínej tmu, ale přinášej světlo, protože Bůh poslal pomoc. Poslal tebe."

Slovo na závěr

27. dubna 2011 v 6:39 | Marie Blankytná |  Zákony Vesmíru
Kniha Pastýřova - slovo na závěr

Zákon Proměny zní :

Učiň mne nástrojem svého pokoje.
.....Kde je nenávist , ať rozsávám lásku....
.....Kde je křivda , ať rozsévám odpuštění....
.....Kde je pochybnost , ať rozsévám, víru....
.....Kde je zoufalství, ať rozsévám naději....
.....Kde je smutek, ať rozsévám radost....
.....Kde je temnota , ať rozsévám světlo....
Protože kdo dává , ten dostává. Když odpouštíme, je i nám odpuštěno.
A když umíráme, jsme zrozeni k životu věčnému. Neboť tak zní Zákon Proměny.

Zákon Proměny je dnes znám pod jménem Prostá modlitba, Modlitba Pokoje, nebo Modlitba svatého Františka na počest středověkého mnicha, který byl ochráncem chudých, přítelem zvířat a proslul svým mimořádným soucitem. Slova této modlitby byla i zhudebněna, tuto píseň milují miliony lidí.
Nicméně výbušná a zázračná moc této modlitby se zatím ještě nemohla uvolnit. Onu sílu pocítíme tehdy, až se mnoho lidí rozhodne změnit se a způsobit tak proměnu, kterou si přeje celý svět.
Nehovořte o změně, ale učiňte ji.

Zákon Proměny - 5

26. dubna 2011 v 6:41 | Marie Blankytná |  Motto dne
Joann Davisová - KNIHA PASÝŘOVA

" Učiň mne nástrojem svého pokoje. Kde je smutek, ať rozsévám radost."

Tajemní mniši - pokračování

26. dubna 2011 v 6:39 | Marie Blankytná |  Zákony Vesmíru
JOANN - DAVISOVÁ - Kniha Pastýřova - kapitola Tajemní mniši / pokračováví /.

PROČ BYL ZÁKON PROMĚNY UKRYTÝ V TEMNÉM KOUTĚ NEBEZPEČNÉ JESKYNĚ ?
Alžběta se dověděla od svého dědečka podivuhodný příběh mnichů, jejichž pečeť objevili na džbánu. Mniši patřili k řádu volnomyšlenkářů a mystiků, jak pravil Alžbětin dědeček. Po mnoho let jim nikdo nevěnoval pozornost. Žili podél pobřeží Velkého vnitrozemního moře v ospalých rybářských vesničkách, které neměly téměř žádný kontakt s okolním světem.
Ale zničehonic se vše změnilo. Mniši jednou při veslování v močálovité části moře objevili v rákosí papyrus. Nasbírali ho mnoho balíků a stali se z nich plodní písaři. Brzy začaly jejich myšlenky proudit do širého světa prostřednictvím obchodníků a poutníků, se kterými přišli do styku.
toho si povšimly úřady, které se do té doby o mnichy nezajímaly. Pozorovaly, jak kdysi tichá a uzavřená skupina začíná přitahovat neutuchající proud poutníků. Ti se pak navraceli s překvapujícím líčení něčeho, co viděli na vlastní oči. Jistý mnich prý utišil rozbouřené moře a kráčel po vodě.
Jiný zas prý uzdravil slepého muže.
A další zas prý nasytil obrovský dav jen několika rybami a pár bochníky chleba.
Úřady vydaly dokument nazvaný " Zničení a potření falešného, takzvaného Vědění", kterým mnichům zakázaly sepisovat další texty nebo pořádat veřejná shromáždění.
" Z čeho měli mocní strach ?" divil se Jošua.
" Z každé pravdy, která je jiná, než ta jejich vlastní, "odpověděla mu Alžběta.
" Mluvili o odpouštění, o lásce a léčbě duší ."
" Co se s nimi stalo? " zajímalo Jošuu dál.
" Než byli vyhnáni ze svých domovů na břehu moře, ukryli svitky v jeskyních a některé pustili po vodě", vypravovala Alžběta. " A potom mniši tajemně zmizeli a už o nich nikdy nikdo neslyšel."
" Kde se o těchto věcech dověděl tvůj dědeček ? "
" U dvora ", vysvětlila, " V době, kdy tam moje babička sloužila, pracoval dědeček v trůnním sále a slyšel kněze, jak hovoří o jeskyni. "
" O Zákonu se nezmínil, ale mluvil o Jediném. Mniši kázali o tom, že Jediný vše změní. "..............

Zákon Proměny - 4

25. dubna 2011 v 6:49 | Marie Blankytná |  Motto dne
Joann Davisová - KNIHA PASTÝŘOVA

" Učiň mne nástrojem svého pokoje. Kde je zoufalství, ať rozsévám naději."

Tajemní mniši...

25. dubna 2011 v 6:48 | Marie Blankytná |  Zákony Vesmíru
JOANN DAVISOVÁ - Kniha Pastýřova

............nech vyrůst nový nádherný nový svět prostřednictvím prostých skutků proměny, která to, co chybí, nahradí tím, co je potřeba.
Nyní ji měli před sebou: novou cestu, zachycenou v modlitbě, která nejenže zněla poeticky, ale měla působivou hloubku. Překonala starý zákoník se zásadami "oko za oko", "bojovat s ohněm pomocí ohně", " dát nepřátelům okusit zbraně".
Tato modlitba zdůrazňovala, že je třeba šířit ve světě pokoj konáním dobrých skutků a jednat laskavě, soucitně a štědře.
Když uvažovat o modlitbě, náhle uviděl celý svůj život a ani si neuvědomil, že vždy vyznával Zákon Proměny.
...Když všichni pochybovali, on věřil, že vše dobře dopadne...
...Když ženy trpěly při porodu, jeho matka a babička jim přinášely úlevu
...Když svár a válka rozdělily sousedy, král projevil milosrdenství a nepokládal laskavost za slabost.
...Když ztrácel odvahu, Alžběta s Davidem tancovali a zahráli mu. Sytili mu duši přátelstvím a láskou, uzdravovali ho.
Teď už bylo Jošuovi všechno jasné.
Zákon Proměny představuje vyšší zákon, který přináší smysl a cíl každému okamžiku jeho dne a oživuje jej. Dává mu pocit, že je o něj postaráno a že je součástí pestré palety světa.
Ale Jošua cítil bezradnost. Proč byl Zákon Proměny ukrytý v temném koutě jeskyně ???????

Zákon Proměny - 3

24. dubna 2011 v 6:24 | Marie Blankytná |  Motto dne
JOANN DAVISOVÁ - KNIHA PASTÝŘOVA

" Učiň mne nástrojem svého pokoje. Kde je pochybnost, ať rozsévám víru."

Buď ostražitý....

24. dubna 2011 v 6:23 | Marie Blankytná |  O naší duši
JOANN DAVISOVÁ - KNIHA PASTÝŘOVA

část příběhu:
Byl jednou jeden vlk a ten byl tak hladový, až mu sliny kapaly z ostrých zubů. Strašně toužil zakousnout si ovci k večeři. Co by dal za chutnou krmi!
Ale byl mrzutý, protože pastýř dobře hlídal své stádo a chránil si ovce.
A proč byl ten pastýř tak opatrný ?
Zaprvé proto, že měl svoje zvířata opravdu rád. Tiskly se v noci k němu, dělaly mu radost a zahřívaly ho.
Zadruhé věděl, že krutá přírody nechala ovce, aby se narodily jako nejbezbrannější tvorové v celém království. Nemají tesáky, ani rychlé nohy či sílu, aby se samy ochránily před nebezpečím. Nebo aby se mu vyhnuly. Tudíž se ovce nemohou postavit žádnému útočníkovi.
A tak spal jenom na jedno oko, aby se vlk nemohl přiblížit.
Jednoho dne nalezl vlk vyhozenou ovčí houni.
" Hm", pomyslel si." Když se do houně zahalím, nikdo nepozná, že jsem vlk. Budou mě mít za ovci a pak si klidně půjdu, kam se mi zachce."
Těšilo ho, jak je chytrý, a začal uskutečňovat svůj plán. Brzy se prodral doprostřed stáda. Novorozené jehňátko ucítilo z houně na vlčím kožichu pach své matky a vydalo se za ním. A vlk si na něm pochutnal.
Chlapec se rozechvěl.
" Jaké si z toho mám vzít ponaučení? " zeptal se
" Pamatuj si, že ve světě je mnoho dobrého, ale často zdání klame. Buď ostražitý před tím, kdo přichází v beránčím rouchu. Protože právě on přináší podvod a klam."
" Jak poznám, kdo přichází v beránčím rouchu ?" zeptal se chlapec.
" Buď ve střehu, " odpověděl slepec. " Věř svému instinktu. Podívej se mu do očí. Dávej pozor na každého cizího člověka, jemuž úsměv nedosáhne až k očím.
Chlapec poděkoval Slepci za rady, rozloučili se a tři poutníci se vydali na cestu.

Zákon Proměny- 2

23. dubna 2011 v 6:00 | Marie Blankytná |  Motto dne
Joann Davisová - KNIHA PASTÝŘOVA

" Učiň mne nástrojem svého pokoje. Kde je křivda , ať rozsévám odpuštění."

Srdce lehké jako .......

23. dubna 2011 v 5:59 | Marie Blankytná |  O naší duši
Joann Davisová - KNIHA PASTÝŘOVA

Tehdy Pastýř spal. Zdálo se mu, že je na dalekých zelených pastvinách. Nebyly tam žádné trnité keře, které by zraňovaly jeho ovce, ani trhliny, do kterých by mohly spadnout.
A nejpodivnější bylo, že na rozcestí seděl na dřevěné truhle svraštělý Stařec a ukazoval směr.
" Halo", řekl." Hledáš něco?"
" Jak to víte?" podivil se Pastýř.
" Podle výrazu ve tvé tváři. Lidé, kteří sem přijdou, často chtějí nalézt novou cestu. Mohu tě na ni poslat. Ale nejprve si musíš nechat zvážit svoje srdce."
Pastýř pozoroval, jak Stařec vyndává z truhly váhy.
" A teď", pravil Stařec a podrbal se na hlavě, "kde je peříčko?"
Byl pak šťastný jako malý kluk v hračkářství, když položil peříčko na jednu misku vah. Potom sáhl Pastýřovi do hrudi a vyňal jeho srdce, které krásně a zdravě tepalo.
" Co to děláš," divil se Pastýř.
" Ničeho se neboj", uklidnil ho Stařec. " Je s tebou spojené neviditelnou zlatou nití, takže se ti nemůže nic zlého přihodit." Odmlčel se a poodstoupil.
" V pořádku . A nyní ho zvážíme,"vysvětloval, když dával srdce na druhou misku vah proti peříčku.
Pastýř v údivu přihlížel. Vidět svoje vlastní bijící srdce bylo velmi tajemné, ale také docela přirozené.
Strana vah, na které jeho srdce leželo, ihned nepatrně poklesla.
" Hm," poznamenal Stařec, "trochu těžké. Nejsi trošku vystrašený?"
" Je to důležité?" otázal se Pastýř.
" Velmi", odpověděl mu Stařec. " Je lepší putovat nalehko, beze smutku, hněvu nebo strachu. Bez žárlivosti, bez vlastního mínění nebo zlé vůle. "
" Co pro to musím udělat?" zeptal se Pastýř.
" Každé jitro, když se probudíš, slib úsvitu, že budeš svoje srdce udržovat lehké jako peříčko. A stejně učiň každý večer při západu slunce."

Zákon Proměny

22. dubna 2011 v 6:56 | Marie Blankytná |  Motto dne
Joann Davisová - KNIHA PASTÝŘOVA

" Učiň mne nástrojem svého pokoje. Kde je nenávist, ať rozsévám lásku."

VELKÝ PÁTEK

22. dubna 2011 v 6:55 | Marie Blankytná |  O naší duši
obrázek vznikal s myšlenkami....PROČ SE MOJE DĚTI BOJÍTE,MÉ VŮLE,MÝCH
DARŮ...JAKO MILUJÍCÍ OTEC PRO VÁS CHCI TO NEJLEPŠÍ....PRO KAŽDÉHO JE U MĚ
DOSTATEK LÁSKY A HOJNOSTI....

s láskou
Jana



Meditace s touto mandalkou můžeme doprovodit myšlenkami :
"Prosím Stvořitele, který mi dal i tento současný život. aby se život dále odvíjel na správných duchovních základech.
Ať moji andělé strážní vedou moji intuici, abych nacházela to, co je v souladu s čistými energiemi Přítomnosti Boží Lásky.
Abych s těmito správnými duchovními základy kráčela životem bezpečně, abych byla očistným prvkem vzhledem k Matce Zemi, Otci Vesmíru a také sama k sobě.
Buď vůle tvá.

Velikonoční doba.

21. dubna 2011 v 7:58 | Marie Blankytná |  O naší duši


Vážení a milí,
zkusme si v tento velikonoční den osvěžit naši duši s pomocí krásné mandaly , která byla uvěřejněna dne 11.dubna. Barva energie lásky a odpuštění A.R. je stejná jako název dnešního velikonočního dne. Až k tomu budeme mít čas, náladu i vhodný prostor, ponořme se do vlastního srdce a ptejme se, co mu schází, co potřebuje, aby bylo s námi spokojené. Dejme si jako dárek odpuštění tomu, kdo ho nejvíce potřebuje . Jsme - li to my sami, odpusťme si.
Odpověď A.M. na otázku- proč se občas "cuká" její srdce, byla:
"I lidé, kteří hodně dávají, mohou mít nespokojené srdce, protože to touží po lásce víc, než si to uvědomuje člověk sám. Při svém dávání pamatujte i sami na sebe."
Přeji Vám v klidu, míru a harmonii prožité Velikonoce.M.

Tichý hlásek

21. dubna 2011 v 7:14 | Marie Blankytná |  O naší duši
Úryvky z knihy - Kniha pastýřova -- Joann Davisová

"Stavebníka, jehož dům spadne na obyvatele, ukamenujte.Zloději, který ukradne dobytek, obilí nebo oblečení druhému, usekněte ruce. Syna, který nectí starší, zmrskejte.
Tak zní zákon a zákon je nutno ctít."

Těmito železnými pravidly se lidé řídili po staletí. Nikdo se netázal, zda je správné ponižovat děti nebo trestat vraha. Oko za oko, zub za zub - tak to na světe chodilo.
Existuje však jiná cesta ?
Pastýř přemýšlel, ležel na čerstvém vzduchu, natažený pod přikrývkou blikajících zvězd a v duchu si probíral uplynulý den.
......v nedalékém městě ukamenovali zemědělce, protože prodal nemocnou krávu.........
.......dvě rodiny se dohadovaly nad rozbitým džbánem na vodu. Hrnčíř, který prasklou nádobu prodal, prohlašoval, že se tak stalo omylem. Byl však odveden na místo, kde se vyplácelo holí a dostal čtyřicet ran, zatímco diváci na něj syčeli a plivali.
........Pastýř pomohl malému chlapci, kterého otec nemilosrdně zbil. A to všechno se stalo v souladu se zákonem.
Stačilo však, aby se bohabojný člověk zeptal, kde toho dne Bůh byl. Proč neposlal pomoc a hocha neušetřil?
Pastýř zavřel oči a upadl do spánku.
V tom se mu zdálo, že slyší tichý hlásek, šeptající mu do ucha:
" Ale já jsem pomoc poslal. Poslal jsem tebe."