Duben 2014

Z P Ě V Á K

30. dubna 2014 v 6:15 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů
ŠVÉDSKÉ PŘÍSLOVÍ : "KDO CHCE ZPÍVAT, VŽDY SI NAJDE PÍSEŇ "
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TENTO PŘÍBĚH JSEM VYBRALA Z KNIHY - CO MĚ NAUČIL PES / /Slepičí polévka pro duši /


Náš kanárek Petey, kterého jsme tenkrát měli krátkou dobu, jednou přestal zpívat. Všimla jsem si drobného peří na dně klece a rychle jsem sáhla po chovatelské příručce. Dozvěděla jsem se, že Petey pelichá, protože se mu obměňuje peří. V knize vysvětlovali, že kanáři během pelichání nezpívají. Podávala jsem mu tedy výživnou stravu a pouštěla mu CD s kanárčími písněni, aby byl náš ptáček spokojený.
Když jsem druhý den čistila klec, všimla jsem si, že náš teriér Frankie kloní hlavu na stranu a zkoumavě se dívá jak kanárek tiše sedí na bidýlku. Nemohla jsem si nevšimnout s jakým zaujetím se díval na zasmušilého kanárka.
"Petey dneska není ve své kůži. Vyměňuje si opeření a nemá sílu na zpívání ,", vysvětlovala jsem mu a připadala jsem si trochu jako blázen, když jsem si uvědomila, že hovořím se psem.
"Zkus zazpívat pár kousků , Frankie," zasmála jsem se. "Třeba to Peteymu zvedne náladu."
A sama jsem se usmála nad tímto praštěným nápadem.
Pak jsem se natáhla na stůl pro čisté noviny a v tu chvíli začal Frankie něžně zpívat.
Přitom dál pozorně sledoval Peteyho klec, patrně očekával bezprostřední odezvu. Byla jsem z toho překvapená a pak se to stalo. Petey začal zpívat s Frankiem.
"To snad není možné !" Vyhrkla jsem a volala na manžela, aby se okamžitě šel podívat na to pěvecké číslo.
Frankie nám dal toho rána důležitou lekci. Když se ti ze srdce ztratí píseň, není chyba požádat druhého, aby ti pomohl ji zase najít. A kdykliv je dnes v domě příliš ticho a klid, víme, koho zavolat. A voláme našeho " zpěváka" a ten vždy rád přiběhne na pomoc - i když zrovna nejde o opeřence.

VZKAZ OD ŠTĚPÁNKY

29. dubna 2014 v 10:27 | Marie Blankytná |  Meditace
Krásný den všem,

ráno jsem si otevřela stránky - Novou cestou (p. Sofie Hanáková) a tam byla krásná afirmace pro dnešní den ...

Já Jsem ten, který Jsem. Já Jsem je jméno mé!

http://www.novoucestou.cz/?p=39574



Přeposílám a přeji jen to nejlepší při hledání každý své podstaty JÁ JSEM...

Štěpánka G



MNIŠI A JÁ

22. dubna 2014 v 6:19 | Marie Blankytná |  O naší duši
MARY PATERSONOVÁ - MNIŠI A JÁ - úryvek z kapitoly Transformace
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
William Blake : Jsou-li dveře postřehu očištěny, každá věc se jeví člověku takovou, jakou je
- n e k o n e č n o u.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Thay dnes vede cvičení v bdělé chůzi. Poslouchám jeho radu a " soustředím mysl do chodidel."
Jeho přítomnost zbystřuje mou pozornost. Chvíli chodíme a pak se všichni zastavíme. Skupina asi dvou stovek mnichů, mnišek, mužů a žen i několika dětí obestoupí poklidné jezírko s bílými lotosy, jejichž kořeny jsou skryté v bahně, které je základem jejich krásy. U každého sídla je zde posvátné jezírko jako připomínka propojenosti utrpení a radosti- zásadního vvýznamu bahna při při utváření štěstí.
Rytmus přírody mne probouzí ze spánku. Nebo je to možná tím, že mnich nedávno řekl : " Když chodíte po Matce Zemi, kráčejte s úctou. Jdete po své matce." Nebo za všechno může zvýšená citlivost, vyvolaná dny tichého rozjímání s mými bratry a sestrami.. Ať je to jakkoli, to šťastné dítě- milující dítě život- je tam uvnitř.
DOVNITŘ A VEN
ZHLUBOKA A POMALU
KLIDNĚ A ZLEHKA
S ÚSMĚVEM A UVOLNĚNĚ SPOČIŇTE V NÁDHERNÉM PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU.
Mnich nám radí, ať si tuto báseň opakujeme při meditaci, abychom posílili léčivou sílu bdělé chůze.
A já to teď zkouším, když jdu vedle sester, které se šťastně drží za ruce.
Soustředím se na fakt, že když se nadechuji, proudím vzduch dovnitř a já přímo cítím vibraci tohoto slova. Současně s tím vykročím pravou nohou. Něco se děje. Mysl a noha fungují v úžasném souladu.
Pak vykročím levou nohou, vydechnu a v mysli mi vibruje slovo - ven. Začínám mnohem silněji vnímat jednotu.
" zhluboka a pomalu funguje úplně stejně. Můj dech je plný života a tělo, které při bdělé chůzi chce trochu zrychlit, je najednou pomalejší a rozvážnější.
"Klidně zlehka" proniká do celého těla a já se začínám usmívat a cítím, jak napětí povoluje.
Mé bytí prožilo v několika okamžicích cosi zázračného.
V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU.

VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ

21. dubna 2014 v 7:33 | Marie Blankytná |  Meditace

PROČ BYL PONDĚLEK MRSKANÝ ?

NA VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ CHODILI DŘÍVE DŮM OD DOMU MLÁDENCI ZA DĚVČATY A ŠLEHALI JE POMLÁZKAMI SPLETENÝMI Z VRBOVÉHO PROUTÍ, ABY BYLY PO CELÝ ROK ZDRAVÉ, VESELÉ A PILNÉ.
MNOHDE BYLO ZVYKEM, ŽE NA OPLÁTKU CHODILA DĚVČATA V ÚTERÝ A POLÍVALA CHLAPCE VODOU, ABY BYLI SVĚŽÍ.
DNES UŽ CHODÍ S POMLÁZKAMI VĚTŠINOU JENOM DĚTI, KTERÉ ZA VINŠOVÁNÍ DOSTÁVAJÍ VAJÍČKA I SLADKOSTI.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NEDĚLE VELIKONOČNÍ

20. dubna 2014 v 7:24 | Marie Blankytná |  Meditace

JAK SE SLAVIL BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ ?

K této nedělo patří tradiční pokrmy - beránek , mazanec, ale také vejce, chléb a víno, které se dříve světily na mši svaté konané ráno.
Kromě symbolického významu měl tento zvyk také praktický podtext. Po období dlouhého půstu by mohl náhlý přechod k tučné stravě přivodit zdravotní potíže. Proto se světily pokrmy, které měly tělo připravit na návrat k běžné stravě.
Kousek z posvěceného jídla dostával každý, kdo přišel do domu na návštěvu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DAR OD BOHA

20. dubna 2014 v 6:21 | Marie Blankytná |  O naší duši

http://vimeo.com/89780254

BÍLÁ SOBOTA

19. dubna 2014 v 7:15 | Marie Blankytná |  Modlitba

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PANE BOŽE ,
ty dobře znáš životy všech, kteří čtou tyto stránky, prosím Tě, žehnej jim láskou všemohoucí, dej jim pokoj, harmonii, pokoru i hojnost.
Pane Bože, ochraňuj jejich rodiny, jejich práci i jejich plány pro tento rok.
Nedopusť, aby podlehli pokušení, ochraňuj je ode všeho zlého.
Ve jménu Ježíše Krista.
Amen.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CO SE DĚLO NA BÍLOU SOBOTU ?
Tento den se uklízelo a bílilo, připravovalo se a chystalo na slavnostní Vzkříšení. Vařily se sváteční a obřadní pokrmy, hospodyně pekly mazance a velikonoční beráky, pletly se pomlázky z vrbového proutí, vázaly se březové metličky a malovala se vajíčka.
V mnoha vsích bylo zvykem, že se před odchodem do kostela uhasily všechny ohně. Hospodyně vložila na hraničku před kostelem vlastní polínko a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý oharek domů a požehnala jím nový oheň.
Skončením Bílé soboty se završil dlouhý předvelikonoční půst.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

D E C H

19. dubna 2014 v 7:15 | Marie Blankytná
MARY PETERSONOVÁ - MNIŠI A JÁ - úryvek z kapitoly - Proč je pro nás dýchání samozřejmost ?
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
SVATÁ TEREZIE Z ÁVILY : KDYŽ TRPÍTE, BŮH JE VŽDY S VÁMI. SKLÁNÍ SE NAD TOUTO ZEMÍ JAKO BOŽSKÝ LÉKAŘ A JEHO LÁSKA V NÁS PROBOUZÍ POSVÁTNOST.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
.........................................sedím na nemocničním lůžku své matky a ztrápeně pozoruji její krásnou tvář, jak rychle a přerývaně dýchá. A pak se náhle dech zastavil. Žíla na jejím krku ještě třikrát zapulzovala a nastala smrt.
Máme zcela mylnou představu, že budeme dýchat věčně. Nevážíme si této mocné energie mající odpovědnost za život.
Jakmile přestanete dýchat, za tři minuty jste mrtví.
.......................................V novém sídle je jedna malá a čiperná Irka. Dnes se s tou mrňavou poutnicí vracím pěšky z města. Ten skřítek je o moc menší, ale mám co dělat, abych s ní udržela krok. Rázujeme, téměř běžíme a ona mi stačí ještě říct mnoho věcí.
.................................................................................později mi říká, že umí rychle chodit, ale že má dojem, že neumí pořádně dýchat.
Vybavily se mi první pokyny k dechovému meditačnímu dýchání.
" Když se nadechuji, vím, že žiji." Ale přiznání této malé Irky mne vážně překvapilo. " Jak je možné a přitom ještě mluví ? Musí přece dýchat. "
Později se mi vybavilo jak jsem prožívala bdělé dýchání. Bylo mi řečeno, že mám sedět a uvědomovat si, jak se nadechuji a jak vydechuji. Je mi jasné, co se mi Mona snaží sdělit, když říká, že neumí pořádně dýchat. NEVNÍMÁ SVŮJ DECH.
ALE TADY POTÉ, CO JSME ZÍSKALI POKYNY K PROVÁDĚNÍ VĚDOMÉHO DÝCHÁNÍ- SOUSTŘEDIT SE NA ZVUK DECHU A VNÍMAT NÁDECHY A VÝDECHY- SI MOJE NOVÁ KAMARÁDKA UVĚDOMILA, ŽE JÍ CHYBÍ SPOJENÍ.
Mona mi teď říká, že v období, kdy se léčila z depresí, byla tak odpojena od svého těla, že velmi slabě vnímala tuto životní sílu- vlastní dech.
Když jsem před lety začala s vědomým dýcháním, prožívala jsem dny plné překvapivých objevů. Věnování pozornosti faktu, že dýcháním, odhalilo to, čemu jogíni říkají "SKRYTÁ SÍLA."
Kdykoli jsem se soustředila na dýchání, přešla jsem od myšlenek k pocitům. Mysl se zklidnila a díky tomu se uvolnilo i tělo.
Mnoho zdravotních problémů mizí pomocí meditace na dýchání. Je zázrak, že tuto změnu přináší něco tak prostého, jako je vědomé dýchání.

ZNOVU SI PŘIPOMÍNÁM TO, ŽE KDYŽ ČLOVĚK VĚNUJE OPRAVDOVOU POZORNOST, VŽDY SE MU DOSTANE POZITIVNÍ ODEZVY. VŠE ROZKVÉTÁ, KDYŽ SE O TO LÁSKYPLNĚ STARÁTE. Z VĚDOMÉHO DÝCHÁNÍ ROZKVÉTÁ VITALITA A VHLED.

VELKÝ PÁTEK

18. dubna 2014 v 6:58 | Marie Blankytná |  Meditace


CO SE NEMĚLO NA VELKÝ PÁTEK ?

Je to den hlubokého smutku za ukřižování Ježíše Krista. Tento den lidé vstávali před východem slunce a myli se vodou z potoka. dodržovali přísný půst, nepůjčovali nic ze své domácnosti, protože by tyto věci mohly být očarovány.
Nesmělo se hýbat se zemí, proto se nepracovalo na poli ani v sadu, nesmělo se prát prádlo, protože by prý pradleny vypraly prádlo v krvi Ježíše Krista.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

VZDUCH

18. dubna 2014 v 6:53 | Marie Blankytná |  Zdraví
MARY PETERSONOVÁ : MNIŠI A JÁ - úryvek z kapitoly :
Jak mě těžký kufr naučil odevzdanosti
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HENRI FRÉDERIC AMIEL : MATERIALISMUS VŠE ZDRSNÍ A ZNEHYBNÍ, VŠE JE NEKULTIVOVANÉ A Z KAŽDÉ PRAVDY SE STÁVÁ LEŽ.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
..................................na cestu do Francie jsem si sbalila dva obrovské kufry se vším " co jsem potřebovala" na pobyt ve Francii. Oba kufry byly příliš těžké a já jsem musela na letišti zaplatit polatek za nadměrná zavazadla. Pak se ukázalo, že vléct je pařížským metrem, plném eskalátorů, je nemožné. Po měsíčním pobytu nastal zářný okamžik. Přijela mne navštívit přítelkyně z Kanady a souhlasila s tím, že jeden kufr odveze zpátky. Moje spasitelka. Druhý kufr byl nacpaný k prasknutí a já jsem si uvědomila, že moje zavazadlo už není jenom fyzickým břemenem. Když jsem přijela do kláštera, začal mne ten kufr deptat psychicky.
" NELPĚT NA MAJETKU JE DOBROU PŘÍPRAVOU NA NELPĚNÍ NA NÁZORECH."
Kéž bych tuto moudrou radu slyšela tehdy, když jsem si balila věci.
Budha řekl :
"LPĚNÍ NA NÁZORECH, LPĚNÍ NA PŘEDSTAVÁCH, LPĚNÍ NA PŘÍSTUPECH, TO JSOU TY NEJVĚTŠÍ PŘEKÁŽKY NA CESTĚ K PRAVDĚ."
Thich Nhat Hanh to v knize OVLÁDNUTÍ SÍLY vysvětluje :
" je to stejné jako když stoupáte po žebříku. Když se dostanete na čtvrtou příčku, myslíte si, že jste nahoře a výš už to nejde, tak se jí držíte. Ale ve skutečnosti existuje i pátá příčka, a pokud se na ni chcete dostat, musíte být ochotni pustit tu čtvrtou. Představy a postoje by se měly neustále opouštět, aby vznikal prostor pro lepší představy a pravdivé vnímání. Proto si musíme klást otázku : Jsem si tím jistý ? "
.......................................................................................................................................
Na další přednášce nestárnoucí mniška stále mluví. Snaží se nám pomoci, abychom pochopili, jak je možné nelpět na hmotných statcích, ale na všech aspektech života.
ŽIJETE-LI V HLUBOCE V PŘÍTOMNOSTI, VYLÉČÍTE RÁNY MINULOSTI. NAUČTE SE PSÁT O SVÉM ŠTĚSTÍ.CO VIDÍTE, CÍTÍTE, SLYŠÍTE ? KDYŽ PÍŠETE , CÍTÍTE POHYB RUKY. VAŠE RUKA, PAPÍR A PERO I POHYB TVOŘÍ JEDEN CELEK, NENÍ TEN, KDO PÍŠE.NAPIŠTE DOPIS SOBĚ, KDYŽ VÁM BYLO PŠT LET. A PAK SE VE VÁS ZCELA PŘIROZENĚ PROBUDÍ SOUCÍTĚTNÍ. KDYŽ TO DĚLÁTE SE VŠÍM, ZMĚNÍTE BOLEST V SOUCÍTĚNÍ. CHOĎTE SE SEBOU,KDYŽ VÁM BYLO PĚT LET, JEZTE SE SEBOU, KDYŽ VÁM BYLO PĚT LET, PEČUJTE O DÍTĚ, JEŽ JE VE VAŠEM NITRU. POKUD TO DOKÁŽETE, BUDETE ROZVÍJET LÁSKU A POCHOPENÍ VE VŠECH ASPEKTECH BYTÍ."
............................................................................................
.........................ležím a dívám se na strop své jeskyňky a říkám si : "Klášterní život je spojený s obrovskou svobodou.". Mnich nemá majetek , o který by musel pečovat, nemá ani vlasy, o které by se musel starat.................................................................................................

ZELENÝ ČTVRTEK

17. dubna 2014 v 6:50 | Marie Blankytná |  Meditace

Kde vzal čtvrtek barvu ?
Zelený čtvrtek se obvykle vysvětluje na základě zelených bylin, které byly součástí Poslední večeře nebo také podle barvy probouzející se přírody, jelikož se Velikonoce slaví v době, kdy se všechno zelená.
Chcete-li podle tradice tento den udělat něco pro zdraví, snězte něco zeleného - špenát, kopřivy, popenec, řeřichu nebo zelené saláty.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PROČ JE VELIKONOČNÍ STŘEDA ŠKAREDÁ ?

16. dubna 2014 v 16:32 | Marie Blankytná |  Motto dne
Toto označení prý pramení z toho, že se Jidáš na Ježíše škaredil. Podle tradice se v tento den nemá nikdo mračit, jinak by se škaredil po všechny středy v roce. Někde se středě říkalo - Sazometní nebo Smetná, protože se toho dne vymetaly komíny.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SYMBOLY VELIKONOC

16. dubna 2014 v 16:24 | Marie Blankytná |  Motto dne

MODLITBA

13. dubna 2014 v 5:10 | Marie Blankytná |  Modlitba
MODLITBA SVATÉ TEREZY: Nechť dnes pokoj a mír kraluje ve Tvém nitru. Důvěřuj Bohu, že se nalézáš přesně na tom místě, kde jsi měl být. Nesmíš zapomínat na nekonečné možnosti , které vyplývají z tvé víry. Použij vděčnosti, které se ti dostalo a užij si ji s láskou, kterou jsi dostal/a...Buď spokojený/á s vědomím, že jsi dítě Boží... Nech, aby se jeho přítomnost vlila až do tvých kostí a dovol své duši svobodně zpívat, tancovat, chválit a milovat. On je pro každého z nás a zároveň i v každém z nás.


BDĚLÁ POZORNOST

6. dubna 2014 v 6:40 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů
MARY PATERSONOVÁ - MNIŠI A JÁ / Jak mě 40 dní strávených ve francouzském klášteře dovedlo domů /
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úryvek z kapitoly - Začátečníkova mysl
Před pár lety jsem se v meditačním kurzu naučila jak mám provádět každodenní činnost s bdělou pozorností. Například když jsem si čistila zuby, soustředila jsem se na ten úkon. Když jsem si myla ruce, procházela se nebo obědvala, snažila jsem se zklidnit klábosící mysl a naplno se ponořit do toho, co jsem právě dělala. Díky bdělé pozornosti jsem si uvědomila, že předtím jsem této činnosti nevěnovala úplnou pozornost. Byly to natolik běžné úkoly, že jsem je do určité míry prováděla téměř nevědomky. Ale když jsem se víc soustředila na vše, co dělám, ať to bylo cokoliv, cosi uvnitř se změnilo. Cítila jse, že už nejsem tolik mimo sebe. Víc jsem se ztotožňovala se svou vnitřní energií. V józe se jí často říká životní síla, čchi nebo prána. Jinak řečeno, má bdělá pozornost mne spojovala s mým pravým já. Když jsem jednala bděle a vědomě, každý okamžik byl nový, protože to tak prostě je a moje mysl neměla žádný návyk, jehož by se mohla držet.
Bylo to něco úplně jiného. Předtím jsem třeba jedla sendvič a přitom ustaraně dumala o tom, že dům má děravu střechu. Vždy jsem se věnovala jenom jedné činnosti, což mi pomáhalo nefantazírovat o úžasné vzdálené budoucnosti.
Čas plyne ohromně rychle a my se chováme, jako bychom měli žít věčně.
Procitnutí do přítomného okamžiku vrhá na tuto skutečnost jasné světlo. Tady v klášteře znovu objevuji sílu soustředění, která tolik obohacuje život.
A tak tu sedím kdesi daleko v klášteře a přemýšlím, co znamená přesně vědět, co dělám v každém okamžiku. Není to snadné. Ale já vím, že pokud budu jednat bděle a pozorně, zbavím se dotěrných a stále se opakujících protivných myšlenek.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vybavila se mi slova jednoho mystika :
"Naším problémem je fakt, že využíváme každodenní k posílení toho, čím jsem, místo abychom se toho zbavili. Snažíme se být nejvíce prospěšní sami sobě, ale ne druhým. Svou vlastní podlahu zametáme pečlivěji než přítelovu." Ale mnišky tuto vlastnost nemají.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


NESMRTELNOST DUŠÍ

3. dubna 2014 v 6:39 | Marie Blankytná |  O naší duši

Americký neurochirurg:

Posmrtný život existuje

700 5 2
Americký neurochirurg Dr. Eben Alexander, který pracuje 25 let na Harvard Medical School, onemocněl r. 2008 na zánět mozkových blan a dostal se na týden do komatu. Zažil při tom cestu do posmrtného, nadpřirozeného světa. Svědčí o tom tento týden v týdeníku Newsweek, kde píše o své nové knize na toto téma:
Jako neurochirurg jsem nevěřil na fenomén předsmrtných zážitků, píše autor. Jako neurochirurg rozumím tomu, co se děje v mozku u lidí, kteří se blíží smrti, a vždycky jsem byl přesvědčen, že existuje dobré vědecké vysvětlení pro nadpřirozené cesty na nebesa, které zažívají lidé, kteří o vlásek unikli smrti.
Na podzim r. 2008, po sedmi dnech v komatu, kdy lidská část mého mozku, neokortex, byla neaktivní, jsem zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod věřit v existenci vědomí po smrti.
Neexistuje vědecké vysvětlení, jak je možné, že zatímco mé tělo leželo v komatu, moje mysl - mé vědomí, mé vnitřní já - bylo naprosto při životě. Zatímco neurony mého kortexu stoprocentně ochromily bakterie, které na ně zaútočily, moje vědomí, osvobozené od mozku, se vydalo na cestu do širší, nové dimenze vesmíru, do dimenze, o níž jsem nikdy nevěřil, že existuje a před zážitkem komatu bych ji odmítl jako nemožnost.
Avšak ta dimenze - kterou popsali četní svědci, kteří se dostali na pokraj smrti - skutečně existuje.
Všechny hlavní argumenty proti přesmrtným zážitkům uvádějí, že tyto zážitky jsou důsledkem minimálního, dočasného či částečného špatného fungování kortexu. Avšak k mé předsmrtné zkušenosti došlo v situaci, kdy tomu nebylo tak, že by můj kortex špatně fungoval - můj kortex byl prostě stoprocentně vypnutý. Je to jasné z vážnosti a doby trvání mé meningitidy a je to zdokumentováno CT skeny mého mozku a neurologickými vyšetřeními.
Na základě dnešního lékařského porozumění mozku je absolutně nemožné, abych během svého komatu zažil jakékoliv, třeba jen omezené vědomí.
Trvalo mi dlouhé měsíce, než jsem se vyrovnal s tím, co se mi přihodilo. Nejen prostě s tím, že bylo lékařsky nemožné, aby byl během svého komatu při vědomí, ale - a to bylo důležitější - i s tím, co se dělo během té doby.
Na začátku svého dobrodružství jsem byl v mracích. Velkých, nadýchaných, oranžovobílých mracích, které byly kontrastně vidět proti tmavěmodré obloze.
Vysoko nad mraky - neobyčejně vysoko - létala přes oblohu hejna průhledných, světélkujících bytostí a zanechávala za sebou dlouhé stopy.
Byli to ptáci? Andělé? Ta slova se prostě na ty bytosti nehodí. Byly to bytosti vyšších forem.
Seshora se šířil zvuk, obrovský a zvučný. Byl téměř hmotný, bylo to jak déšť, který cítíte na kůži ale nezmoknete.
Slyšel jsem vizuální krásu stříbrných těl oněch světélkujících bytostí a viděl jsem radostnou dokonalost toho, co zpívaly. Zdálo se, že není možné pozorovat cokoliv v tomto světě, aniž by se člověk nestal jeho součástí.
A je to ještě podivnější. Po většinu mé cesty byl se mnou kdosi jiný. Žena. Byla mladá a pamatuju se, jak vypadala, naprosto podrobně. Měla vysoké lícní kosti a hluboké modré oči. Zlatohnědé kadeře rámovaly její krásnou tvář. Když jsem ji poprvé uviděl, letěli jsme na nesmírně složitém povrchu, který jsem po chvíli poznal jako motýlí křídlo. Kolem nás byly miliony motýlů.
Oděv té ženy byl jednoduchý, ale jeho barvy - měly tutéž zahlcující, nesmírně pronikavou živost jako všechno ostatní. Dívala se na mě pohledem, za který byste se vzdali celého dosavadního svého života. Nebyl to romantický pohled ani pohled přátelství. Bylo to něco vyššího.
Aniž by použila slov, promluvila na mě. To, co říkala, mnou proletělo jako vítr a okamžitě jsem porozuměl, že je to pravda.
To, co říkala, mělo tři části, a pokud by se to dalo přeložit do lidské řeči, bylo by to toto:
"Jsi milován, navždy, pořád."
"Nemusíš se ničeho bát."
"Není nic, co bys udělal špatně."
Naplnilo mě to obrovským a šíleným pocitem úlevy. Bylo to, jako by mi někdo předal pravidla hry, kterou jsem hrál celý život, aniž bych jí pořádně rozuměl.
"Ukážeme ti tady mnoho věcí," řekla žena znovu, beze slov, ale tím, že jejich pojmovou esenci přímo včlenila do mě. "Ale nakonec se vrátíš."
Na to jsem měl jedinou otázku:
Vrátím se kam?
Ptal jsem se beze slov této bytosti:
Kde jsem?
Kdo jsem?
Proč jsem tady?
Odpověď vždycky přišla v explozi světla, barvy, lásky a krásy, které mou prošly jako obrovská vlna.
Pak jsem se dostal do obrovského prostoru, naprosto temného, nekonečného, ale zároveň nekonečně útěšného. Přestože tam byla naprostá tma, zároveň byl ten prostor plný světla. To světlo pocházelo ze zářící koule, která byla jakýmsi "tlumočníkem" mezi mnou a touto obrovskou přítomností.
Jsem si vědom toho, že je to naprosto neuvěřitelné, jenže to bylo všechno naprosto skutečné.
Moderní fyzika nám praví, že vesmír je nedělitelnou jednotou. Před mým předsmrtným zážitkem byly takové pojmy jen abstrakcemi. Dnes jsou pro mě realitou. Nejenže je svět vesmír definován jednotou, je také - teď to vím - definován láskou.
Strávil jsem desítky let jako neurochirurg v jedné z nejprestižnějších lékařských institucí v této zemi. Vím, že mnoho mých kolagů zastává názor, jaký jsem zastával i já, že mozek, a to právě kortex, vytváří vědomí a že žijeme ve vesmíru, v němž neexistují emoce. Avšak to je nyní rozdrceno. Po zbytek života budu zkoumat pravou podstatu vědomí a budu se snažit ujasňovat, že jsme něčím daleko víc než fyzickým mozkem.
Knihu dr. Ebena Alexandera Proof of Heaven: A Neurosurgeon's Journey into the Afterlife (Důkaz nebe: Cesta jednoho neurochirurga do posmrtného života), vydává nakladatelství Simon & Schuster 23. října 2012.
Podrobnosti v angli ZDE
- See more at: http://blisty.cz/art/65461.html#sthash.4E4rHqF3.dpuf
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tato kniha byla vydána u nás pod titulem :
ALEXANDER EBEN : JAKÝ JE ŽIVOT PO ŽIVOTĚ. M.