Výňatek z knihy

26. února 2015 v 6:16 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů
JAROSLAV DUŠEK - Pavlína Brzáková : TVARY TMY

..................................ČLOVĚK SI DO SVÉHO ERBU VEPSAL, ŽE SE OD ZVÍŘAT LIŠÍ TÍM, ŽE MYSLÍ, PŘEMÝŠLÍ A PLÁNUJE.
Jenže potom svým myšlením narazil na to, že nerozumí všemu, co se odehrává v říši rostlin a zvířat, a potom došel k nepřiznanému poznání, že je najednou závislý na buňce, která myšlení přesahuje.A stejně jako buňka se najednou ocitá ve společném prostoru ! A je to jeho velké šťěstí.
Indiáni říkají, že největší rozdíl mezi indiánem a bělochem je ten, že běloch všechno zobchoduje.
Bělošské myšlení se zaměřuje , kde co koupit, prodat, sehnat a případně vyrobit. Myšlení tohohle druhu nás vyňalo ze společného prostoru. Stali jsme se bytostí , která jako jediná obchoduje s ostatními, jako kdyby bylo všechno k obchodování.
Zatímco domorodci, původní obyvatelé, považují naši společnou planetu za posvátnou. Prostor, který obývají, zdědili po předcích, váží si jej, protože je vyživuje, a cítí s ním hluboké propojení.
Bělochům se udál zvláštní záchvat v hlavě- myšlení , soutěžení a ve vyhrávání , a přesto tím jejich pocit štěstí nijak nenarostl. Snaží se planetu ovládnout, do jisté míry jejich představ se to daří, ale štěstí tohle uvažování a konání nijak nepřináší. Neumějí hospodařit. Je to jako výhra v loterii. Jsou lidé, kteří nečekaně vyhráli a museli se odstěhovat, protože jejich okolí si chtělo hned vypůjčit, pokazily se jejich vztahy, jejich přátelství. Mohlo se to celé udát jinak. Jsou lidé, kteří vyhrají, část peněz si nechají a zbytek dají na charitu, vrátí to do společného prostoru.
Psalo se o nějaké ženě v Anglii, která byla nezaměstnaná, vsadila a vyhrála hodně peněz. Nechala si z toho koláče jenom kousek a veřejně prohlásila : " Přisvojit si všechno, to by mne udělalo nešťastnou."
Takové myšlení má i český podnikatel Libor Malý. Založil síť, kde si lidé nabízejí dary, každý požádá o to, co by rád. Lidi se propojují a věci si vzájemně poskytnou.
Starý svět se zasekl na nelidském způsobu uvažování. Štěstí jsme si spojili s představou, že něčeho dosáhneme. Nechápeme, že štěstí jsme my sami. Všichni hledají krásu, protože ji nevidí. Hledají dobro, protože je nevidí.Jsme prostě slepí. Všechno tu přece je. Hledáme štěstí, protože je nevidíme. Ale ono je tu s námi Stačí se vynořit ze společné hypnózy, vystoupit z ní. Přestat bojovat.
....................................................................začaly se rodit děti, které tyto naše způsoby odmítají....jsou obdařené nějakým senzorem, který je zmanipulovat nenechá, nedovolí to. Ty děti to jasnozřivě prokouknou........................
......................................
Pěkné počtení a poučení. M.