Říjen 2015

PROČ OBJÍMAT STROMY

31. října 2015 v 16:24 | Marie Blankytná |  Zdraví

O VLASTENECTVÍ

28. října 2015 v 16:22 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů
Špatně mě vychovali aneb O vlastenectví a vlastizradě

Vlastimil Vondruška 15.10.2015 CzchFreePress Od mládí mi vštěpovali úctu k našim předkům a lásku k této zemi. Učil jsem se národní dějiny a českou literaturu, navštěvoval jsem památky spjaté s českou minulostí, chodíval do divadla, kde zněla čeština, navštěvoval folklorní festivaly, kde ožívaly tradice mých předků. Jásal jsem jako dítě, když naši sportovci vítězili, na stožár stoupala česká vlajka a zněla hymna, která opěvuje naši nádhernou a požehnanou zem. Učili mne, že tohle jsou Čechy a žije tu český národ. Je to naše vlast, za kterou jsme odpovědní, a budeme se mít dobře jen tehdy, pokud o ni budeme pečovat svědomitě, s úctou a láskou. Učili mne, že si musím brát příklad z předků, kteří pro svou vlast umírali, bojovali s nepřáteli a postavili se i přesile, neboť cítili odpovědnost za svůj domov. V těžkých dobách, kdy jsme měli cizí panovníky, čeština byla pronásledovaná a česká inteligence vyháněná, mí předkové chovali pevně v srdcích lásku a úctu k téhle zemi a dokázali vybojovat zpět ztracenou svobodu. Dokázali to v roce 1918, 1945, stejně jako v roce 1989. Učili mne, že se nemám sklonit před nepřítelem a mám pohrdat vlastizrádci.

Kdysi byl za vlastizradu trest smrti. Učili mě, že vlastizradou je to, pokud by chtěl někdo vydat tuto zem a její lid nepříteli. Pro celé generace mých předků byla vlastizrada tím nejhorším, čeho se mohl Čech na Čechovi dopustit. Bylo to stejné jako vrazit bratrovi dýku do zad. Bylo toho hodně, co mě učili a čemu jsem věřil. Vychovali mě divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co jsem věřil, je prý dnes špatně. Zločinem vlastizrady je dnes vlastenectví. Dozvídám se, že tahle země nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale za nás myslí OSN, NATO, Evropská Unie, lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se, že národy, které dobře hospodařily, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili špatně. Nejsem ekonom, jsem pouhý historik a spisovatel, ale přiznám se, neznám v lidských dějinách analogickou situaci, aby se bohatý národ dobrovolně vzdal svého bohatství, pokud nepočítám chiliastické a komunistické orgasmy. Ty ale nikdy netrvaly dlouho a vždycky skončily naprostou katastrofou. Mnohým z nás padli prarodiče a rodiče v obou světových válkách 20. století, když bojovali za svobodu. Bojovali proto, aby jejich rodiny mohly žít ve svobodných Čechách. Dnes se dozvídám, že není správné bránit vlast, je lepší se sebrat a odejít.
To samozřejmě neznamená, že nechci pomoci potřebným. Učili mě, že mám být velkorysý, laskavý a štědrý. Pokud někdo o pomoc požádá a já mohu pomoci, mám to rozhodně udělat. A dělám to. Dělají to všichni, pokud ovšem ten, kdo pomoc potřebuje, si ji nevynucuje silou a nechce víc, než mu můžeme dát. A nerozhodují o tom byrokrati, ale naše srdce. Nelze pomáhat všem a vždycky jsem si myslel, že je věcí mého svědomí, komu chci pomáhat. A pokud někomu z jakéhokoli důvodu pomáhat nechci, neudělám to. Je to mé nezadatelné právo. Od středověku do téhle země přicházeli cizinci a usazovali se tu. Existovaly jen tři podmínky - přijmout naši víru, ctít zákony českého krále a poctivě se živit. České království bylo pohostinnou zemí a ten, kdo chtěl s námi žít v míru, byl vítán s otevřenou náručí. Jsme národ, který se vždycky choval rozumně, a pokud možno spravedlivě. A s hrdostí. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Mohou mi spílat, že jsem xenofobní a já nevím co ještě, ale já zůstanu Čechem a vlastencem. Budu dál milovat tuhle zem, budu psát knihy o českých dějinách a budu chválit naše předky za to, že tuhle zem chránili proti nepřátelům, že ji budovali k obrazu svému, že z neúrodné krajiny sevřené horami vybudovali zemi medem a strdím oplývající. Odmítám vlastizradu a budu se dál chovat tak, abych se mohl v budoucnu podívat do očí svým dětem a vnukům.

----
PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc. (* 9. května 1955, Kladno) je český historik, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea, později se přes 10 let jako podnikatel úspěšně zabýval výrobou kopií historického skla. Kromě literatury patří mezi jeho zájmy horolezectví, kterému se věnoval více než dvacet let.

CHVILKA S HUDBOU

18. října 2015 v 16:13 | Marie Blankytná |  O naší duši

Slova pro tento den

17. října 2015 v 13:17 | Marie Blankytná |  Motto dne
DEN 17. ŘÍJEN


" VŠUDE KOLEM PADÁ LISTÍ, POLETUJE, JE UNÁŠENO VĚTREM.

VÍŘÍ VE VĚTRNÉM A PŘÍRODNÍM TANCI .

JE OBRAZEM NEBESKÝCH MÍST, KDE BEZSTAROSTNÉ BYTOSTI UNÁŠÍ NEVIDITELNÁ SÍLA LÁSKY. "

UVOLNĚNÍ KRČNÍ PÁTEŘE

11. října 2015 v 6:12 | Marie Blankytná |  Zdraví
Cviky na krční páteř

(Vybrali jsme pro vás cviky, které můžete provádět v zaměstnání, ve volných chvílích kdekoliv)
* - Zhluboka se nadechněte, tlačte rukou na čelo, překonávejte odpor napínáním svalů na krku. Spusťte ruku a relaxujte s hlavou na hrudi.

* - Nadechněte se, semknutými zápěstími zatlačte na zadní části hlavy, tlačte proti odporu rukou. Spusťte ruce, uvolněte se.

* - Nadechněte se, tlačte dlaní na spánek, proti odporu hlavy, pak maximálně uvolněte svaly šíje a ramen. Totéž - druhou rukou. Opakujte každé cvičení 3krát po 7 sekund.

* - Hlavu a ramena držte rovně. Pomalu otočte hlavu na stranu, jak je to jen možné - 5krát na každou stranu.

* - Hlavu skloňte k hrudi. Uvolněte svaly krku. Zkuste bradou masírovat klíční kosti postupně se zvyšujícím rozsahem pohybu (10krát)

* - Zakloňte hlavu. Svaly obličeje a krku uvolněte. Zkuste stejně masírovat zadní spodní část krku (10krát).

* - Ramena uvolněte a spusťte. Temenem táhněte nahoru, jak je to možné, jako byste natahovali krční obrate. Současně s malou amplitudou otáčejte hlavou doleva a doprava (5krát).


Upozornění 1. Cvičení se provádí vsedě nebo vestoje, ráno a několikrát během pracovního dne. Nebuďte líní, celý komplex bude trvat 5 až 7 minut, ale váš krk bude jistější a bude lépe držet vaši hlavu.
Upozornění 2. Cvičte komfortně, nesnažte se za každou cenu a přes bolest vykonávat cviky, pracujte postupně.
Upozornění 3. Provádět intenzívní kruhové rotační pohyby hlavy bez porady s lékařem není možné - to může vést k poranění krku.

BYLO PŘEVZATO.

POSTAVENÍ OBRATLŮ OVLIVŇUJE ZDRAVÍ

10. října 2015 v 6:04 | Marie Blankytná |  Zdraví
Ubývá lidí, kteří mají správné držení těla a kteří správně "nosí hlavu". Proto jsme začali nácvik správného držení těla právě od hlavy, od uvolnění krční páteře.
Problémy s krční páteří mají své kořeny už v dětství, nejsou to jen úrazy, ale také nedostatek pohybu, minerálů, špatné sezení v lavicích atd.









Dlouhé vysedávání nad učením a hlavně u počítače,
později totéž v sedavém zaměstnání,

Správná poloha krku ,držení těla, stresové situace atd. zanechaly na naší páteři, včetně té krční, viditelné a bohužel i citelné stopy.
Možná, že vás opět překvapíme tvrzením, že šíjové svalstvo a postavení obratlů neproměňuje pouze naši tvář, ale je odpovědné i za stav emocionální přímo ovlivňovaný napětím a činností mimických svalů (jak jsme upozornili dříve), ale i stavem všech základních svalových skupin.
Chceme-li se zbavovat obličejových nedostatků, musíme nejprve napravit zdeformovanou krční páteř, protože souvisí s obličejovým skeletem, ale také s krevním zásobováním hlavy, s mozkem, s vnitřním a středním uchem a sympatickým nervovým systémem.
Nikdo jistě nepochybuje o tom, že správná poloha šíjové páteře je nezbytně nutná.




Výška krku by měla být u dospělého člověka asi 9 cm po celém obvodu.
Zkuste si změřit svůj krk, budete asi překvapeni, jak je zdeformovaný. Nejlépe nás o jeho stavu přesvědčí 7., poslední krční obratel; většinou je vystouplý a tvoří na začátku zad bolestivý hrbol. Dalších 6 obratlů není obvykle pouze v mírném prohnutí, ale je vpáčeno dovnitř krku, čímž se jeho délka zkracuje, svalstvo na něm spazmuje a kůže se skládá do záhybů, vrásek, rýh, nevzhledných laloků a podbradků.
Zkrácení krku - hrbol
Z odborné literatury lze vyčíst, jak důležitá je přirozená, nedeformovaná poloha jednotlivých obratlů pro to, aby nedocházelo k závažným zdravotním problémům.
Propojení obratlů


Každý obratel má svůj tvar i určení, propojuje se s různými tkáněmi (orgány) a jejich deformace a blokády se demonstrují jako velmi nepříjemné patologické stavy i bolesti. Pro zajímavost citujeme stručné poznámky k jednotlivým krčním obratlům, abychom vás přesvědčili o tom, jak je důležité věnovat této části těla patřičnou pozornost, event. že můžeme některé už pociťované změny zmírnit anebo je odstranit uvolňováním krčních svalů (vytahováním krku):
* C1 - narušení nosiče způsobuje bolesti hlavy, nervozitu, nespavost, vysoký krevní tlak, tinitus (zvonění v uších), špatné zásobování hlavy krví, závratě.

* C2 - čepovec je propojen se zrakovými a sluchovými nervy, s dutinami, se spánkovou a čelní kostí, jazykem - poruchy vyvolávají potíže s dutinami, alergie, omdlévání, oční vady (šilhavost, i slepotu), bolesti uší.

* C3 - je propojen s tvářemi, ušními boltci, obličejovým skeletem, se zuby a trojklanným nervem - neuralgie, akné, ekzém.

* C4 - nos, ústa, rty, Eustachova trubice - senná rýma, zhoršený sluch až jeho ztráta.

* C5 - s hrtanem, hlasivkami, krčními žlázami, blokáda způsobuje záněty hrtanu, bolesti krku, angíny, trvalý chrapot.

* C6 - spojen se svaly krku, s rameny, s mandlemi - ztuhlý krk, bolesti paží, suchý kašel a záněty mandlí.


* C7 - se štítnou žlázou a s lokty. Jeho blokáda způsobuje časté nachlazení a problémy se štítnou žlázou, která ovlivňuje mnoho funkcí v těle. Poškození se projevuje únavou, zimomřivostí, zácpou, depresemi, přibýváním na váze, bolestmi kloubů, srdečními a cévními poruchami, vyšším cholesterolem a neplodností.

Bylo převzato.

POSELSTVÍ OD ZDENKY BLECHOVÉ

7. října 2015 v 6:58 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů

Historie se opakuje jak na Zemi, tak ve Vesmíru. Jedna epocha končí, aby druhá mohla započít.

Na tomto odkazu naleznete I. díl poselství, který jsem posílala minulý čtvrtek http://www.zdenkablechova.cz/poselstvi-channelinge...


A zde je II. díl poselství

Když si nebudete hlídat hranice a necháte druhé za ně jít, budou zkoušet, co vše jim dovolíte, a čím více jim dovolíte, tím více budou chtít. Starší generace se bála konfliktů, chtěla mít klid, a tak raději polevila a uhnula nebo dala nebo se nebránila, proto ji mohl kdokoliv využít a zneužít. Nová generace se nebojí konfliktů a s každým si vše vyříkat, už si umí chránit svůj prostor. Když si umíte s druhými vše vyříkat a netočíte se k problému zády, může dojít ke spolupráci, ale duše, která se bojí řešit, nechce spolupracovat.

Každý je povinen si chránit své hranice ať už své, či svého prostoru a nespoléhat na to, že ho někdo nebo něco ochrání. Je to o odpovědnosti každého z nás. Proto ti, kteří už pochopili, se snaží nyní chránit před vlnou utečenců. Ti, kteří nepochopili, ještě spí a spoléhají na zázrak nebo se snaží slepě pomáhat. Jak to učinila kancléřka Merkelová, která dnes svého rozhodnutí již začíná litovat a začíná se Německu omlouvat. I v ní vidím sebe v době svého pobytu v dávných dobách v Egyptě, kdy mi bylo líto beduínů a chtěla jsem jim pomoci. I tehdy došlo k přívalovým vlnám beduínů do Egypta. Faraón jako muž znalý jim odepřel pomoc, ale já skrze zamilovanost jsem jim pomáhala, až jsem skončila v zapomnění svého postavení mezi nimi. Více píši v knize "Já + Ty - Ztráta, aneb jako se znovu spojit".

Do pěti let se všichni budou uchylovat k pomoci andělů, a to je povede tou správnou cestou. Už je budou chtít slyšet, už se od nich nebudou odvracet zády. Tím Vesmír bude moci řídit jejich srdce a uchovávat je v bezpečí. Ten, kdo nemá srdce pro sebe, ale pro druhé, je neustále vystavován nebezpečí, protože je bez ochrany a hledá ji v druhých, protože jim sám ochranu dává. Aby pochopil, že ochrana není v druhých, ale v sobě a ve Vesmíru, musí se skrze různé situace přes situace, které se mu nemusí líbit, vrátit k sobě. Být opatrný, bdělý, rozvážný, a to ho vede k zodpovědnosti. Není na koho a co spoléhat, musím se spolehnout na sebe. Dokud se člověku nepřihodí něco, co ho poznamená prožitkem, nebude bdělý, pořád bude spoléhat na to, že to nějak dopadne. Všichni jsme autorem svého života a záleží jen na každém z nás. Jak přistupujeme k ostatním, tak oni přistupují k nám. Vesmír říká: "Vše je dle tvých zásluh."

Lidé se nyní ještě hodně snaží pomáhat jeden druhému, protože se bojí být na vše sami. Bojí se o přežití. Nová situace je bude nutit přežít, vzdálit se ostatním, a tím se přiblížit sobě. Všechno budeme muset obrátit naruby. Tato situace vlastně i zachraňuje duše, které by stále žily pro druhé a nikdy by nepochopily, že je čas začít žít pro sebe. Proto se vždy historie lidstva opakuje.

Každá duše se narodí v určitém znamení, musí si projít všechna znamení, aby se obohacena prožitky všeho vrátila zpět do zdroje, odkud přišla. Proto děti indigové jsou již na polovině své cesty zpět, tudíž jsou moudřejší než duše jejich rodičů. Děti křišťálové, které se rodí po nich jsou již ve dvou třetinách své pouti na Zemi, tudíž jsou ještě znalejší než děti indigové.
Co se děje na Zemi, to se odehrává i ve Vesmíru. I ve Vesmíru dochází k migraci duší, které se chtějí podílet na záchraně Země, a proto po roce 2015 k nám budou přicházet děti diamantové, a to jsou čisté duše, ničím nezatížené, znalé, které se rozhodly přijít na Zem a pomáhat zde zřídit pořádek a řád pro další generace. Jsou to vlastně andělé, kteří sem již nemuseli, ale rozhodli se vlastní vůlí. Bude zde pobývat jen jejich tělo a jejich duše bude stále pobývat ve Vesmíru. Mají srdce, skrze které budou řízeni Vesmírem. Pokud toto srdce zde ztratí pro někoho, komu budou chtít pomoci, budou muset s ním oběhnout celý zvířetník, aby se mohli vrátit do zdroje. Dojdou k zapomnění a až v posledním svém životě na Zemi jim bude dáno zvěstování jejich pouti. Pokud budou mít srdce, budou imunní k tomu, co se zde děje a nic se jich nebude dotýkat, nic je nebude bolet, ale pokud srdce pro někoho ztratí, pocítí lidské bolesti.

Vše je ve všem, připomíná mi to pohádku O rusalce, O malé mořské víle. Vývoj Atlantidy a historie Egypta, o kterých jsem již psala v poselství. Naleznete na mých stránkách. Opět budou všechny duše, které přijdou, zkoušeny, zda si zachovají své tvoření nebo podlehnou nástrahám vztahu. Proto to v současné době tolik lidí od sebe oddělilo, aby se přes pouto s druhým nemuseli znovu rodit do utrpení. Pokud jste na někom závislí, musíte si s ním odžít mnoho životů, aby vás zbavil závislosti na sobě. Rány do srdce působí jako balzám, aby se srdce mohlo uzdravit a opět cítit sebe a ne druhé. Duše, které se již uzdravily, netouží po vztahu, nehledají v něm naplnění, ale ve své tvořivosti. Už jim nevadí, že jsou samy, necítí se samy, protože se vrací pomalu domů, do zdroje a cítí znovu spojení s Vesmírem. Přes tvořivost se vracíte domů, přes vztahy se ztrácíte v kole osudu. Tvořivost přináší člověku radost, vztahy - očekávání a přes očekávání vzniká zklamání a skrze zklamání vzniká nepochopení učení - karmy. Duše, které již cítí srdce, již žijí tak, že se s druhými jen míjejí, už není pevná vazba a snaha mít toho druhého pod kontrolou. Nemají na to čas, když tvoří.

Když jsem přišla jako duše znalá pomáhat kdysi dávno této planetě, ztratila jsem v Egyptě své srdce pro svého otčíma (z tohoto života) a všechny životy ho hledala, abych mohla najít cestu zpět ke svému skutečnému otci Bohu. Zapomněla jsem kdo jsem byla a kým jsem byla. Ztratila jsem vládu nad svým životem a teprve, když jsem se naučila v tomto životě opět vládnout svému životu, můžu se vracet domů. Můj duchovní partner se ztratil skrze peníze, a tak teprve když se v tomto životě naučil hospodařit, může se vracet domů. Zkuste se zamyslet nad tím, co se učíte v tomto životě, kde jste se ztratili v minulosti, abyste se mohli navracet domů.


Poselství channelingem přijato 26. 9. v 15.05 hod.
Ano
to, co se děje, se děje v rámci toho, že každý máte rád sám sebe a nemáte rádi druhé. Abyste měli rádi druhé skrze jejich vnímání, musíte se naučit každý vnímat sám sebe jako součást toho druhého a tím způsobem, že to, co bych neudělal já, nemůže udělat ani ten druhý, ale aby to neudělal, je zapotřebí mu dát hranice. Je třeba si uvědomit, že nikdo nemusí být stejný jako jsem já. Být stále bdělý ke svým potřebám a dávat je do života přiměřenou měrou a stále kousek po kousku si být blíž. Když se naučíte s druhými vnímat jejich prostor jako svůj, bude vám všem lépe. Není třeba druhým ubližovat, je třeba s nimi sdílet společnou nit a skrze ni se napojit na Vesmír a s ním spojit své činy. Když spojíte své činy s činy druhých, povedou vás ke krveprolití, je třeba si nevšímat druhých, ale sebe. Co vytvoříš dnes, to si chraň a nedovol druhým, aby ti to pošlapali. Je třeba být stále bdělý a nechovat se jako malé dítě, které stále hledá, a hledá stále více v druhých než v sobě. Co nacházíš v sobě, to budeš nacházet v druhých. Nesnaž se skrze druhé hledat své naplnění, ale skrze své činy najdeš to, co hledáš.


NAŠE MYSL A JEJÍ "STRAVOVACÍ NÁVYKY"

3. října 2015 v 7:15 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů
UVEDENÝ ÚRYVEK O MYSLI JE VYBRÁN Z KNIHY - TOLTÉCKÉ UMĚNÍ ŽIVOTA A SMRTI- DON M.RUIZ

...........................................................................................................................................................

Mysl není těžké popsat, protože má charakteristické potřeby. Stejně jako biologický organismus, v němž sídlí, i mysl shání potravu. Metody shánění potravy jsou otázkou zvyku. Zvíře se učí vyslídit tentýž druh potravy stále stejným způsobem. Lidská mysl je možná virtuálním organismem, stravovací návyky si však vyvíjí podobně. Na základě dostupných informací definuje sama sebe a postupně si osvojuje strategie přežití.. Aby mysl přežila, musí vnímat sebe samu jako reálnou - stejně reálnou jako hmota, kterou obývá. Skutečný pocit " reálnosti" posiluje až interakce mysli s emocemi druhých. Mysl dítěte záhy pochopí, že slovo, ten maličký výraz vědění, dokáže vyvolat emocionální odezvu. Slova se brzo stanou nástroji lovu a krátce nato se objeví první stravovací návyky.
Dosáhnout individuální svobody znamená zbavit se jha vědění. Změň jedinou věc - jedinou myšlenku, jediný zvyk a hranice se otevřou. Svoboda začíná, když se mysl jednotlivce odváží opustit celu, do níž se sama vsadila.
SVOBODU ZÍSKÁME, KDYŽ SKONČÍME S VÁLKOU VE VLASTNÍCH HLAVÁCH.
Rodíme se přirození a reagujeme na život přímo, na bojišti idejí však svou přirozenost ztrácíme.
Samozřejmě ji můžeme získat zpět.Mnoha věcem se můžeme naučit tím, že budeme naslouchat- naslouchat svým vlastním myšlenkám i názorům druhých, aniž bychom platili emocionální daň, kterou žádají. Můžeme přihlížet, aniž bychom si vytvářeli domněnky.. Změň jednu myšlenku, uzavři dohodu a mříže změknou jako vosk.
Není těžké pochopit, že svoboda každého muže i každé ženy závisí na ochotě mysli měnit zaběhané zvyky.. Nejprve však musí slyšet sama sebe a změnit dikurz. Proto jsem svým žákům dal nové "dohody ", které měli uzavřít sami se sebou. Aniž si to uvědomovali, rozhodovali se celý život způsobem, který neodrážel jejich okamžitý stav vědomí.
Například, jako většina lidí, uzavřeli sami se sebou dohodu o tom, že život není fér nebo že mají v životě smůlu, rozhodli se hrát roli oběti. Když na tuto nevyřčenou dohodu přistoupili, nezbývalo jim, než ji naplňovat, a celé roky se snažili reagovat způsobem, který jim nebyl vlastní, byl ale společensky přijatelný.
STRACH JE NAKAŽLIVÝ, POKUD SE NA TOM DOHODNEME. VYNÁŠENÍ SOUDŮ JE NEVYHNUTELNÉ A BEZMOC JE NORMÁLNÍ.................pokud uvěříme, že tomu tak je. Klevetit, bavit se cizím neštěstím, nechávat se vtáhnout do cizích traumat a dramat je běžná praxe- ALE JEN KDYŽ NA TO PŘISTOUPÍME.
A my na to můžeme "nepřistoupit". Abych to svým žáikům usnadnil, nabídl jsem jim nové dohody- a později jsem je nazval "Čtyřmi dohodami". S jejich pomocí mohli měnit staré vzorce chování. Radil jsem jim, ať si neberou nic osobně, ať si přestanou vytvářet domněnky, žádal jsem je ať nakládají zodpovědně se vzácným darem jazyka, se slovy, která pronášejí nahlas, i se slovy , z nichž se skládají jejich nejtajnější myšlenky. Vyzýval jsem je, ať vždy dělají vše, jak nejlépe dovedou. Čtyři jednoduché dohody.Vedle toho jsem jim stále znovu připomínal, ať nevěří, ale ať naslouchají.
Po uvedení do praxe způsobí tyto dohody otřes, který změní jejich realitu.
Nakonec jsem své učedníky vyzval, aby se odevzdali - ne mně, ani nikomu jinému, ani z jakéhokoli důvodu, prostě jen tak.. Mysl vymýšlí slova a rozhoduje o jejich významu a "odevzdanost " má pro většinu lidí negativní význam. Znamená rezignaci a znamení porážky. Mysl nechápe v čem může být bezvýhradné odevzdání se dobré, ale lidský tvor ano. Pokud není vyrušován myslí, touží lidský tvor po odevzdání se stejně jako vězněné zvíře touží po svobodě. Ví, jak ukojit hlad nebo sexuální pud, ví, kdy usnout nebo se zamilovat. Uspokojováním těchto potřeb osvěžuje a posiluje své tělo. Odevzdání se životu je projevem síly
Zřeknutí se starých příběhů je projevem vděčnosti- mysl se tím odvděčuje tělu za jeho loajalitu.
Odevzdal jsem se už dávno. Nemyslím- - vidím- naslouchám- reaguji. Slova už nejsou tím největším pokušením. Mnohem víc jsme přitahování silou lásky.
Málokdo si dovede představit, koli starých dohod musí být zrušeno, aby tato síla zvítězila.................