Duben 2019

ÚCTA PŘINÁŠÍ I RADOST

27. dubna 2019 v 18:57 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů
LÁSKA K ČLOVĚKU ...

TEnto příběh ukazuje, co schází dnešní společnosti. Úcta k bližnímu, láska k člověku, sebeobětování, vzájemná sebeúcta a mnoho dalších vlastností pro vzájemné spolužití..... Přijel jsem na zadanou adresu a zatroubil. Po několika minutách čekání jsem zatroubil znovu. Měla to být moje poslední jízda toho dne, a tak jsem si říkal, že bych mohl odjet, ale místo toho jsem auto zaparkoval, šel ke dveřím a zaklepal. "Chviličku", ozval se za dveřmi slabý hlas starší ženy. Slyšel jsem, jak tam něco táhne po zemi. Po dlouhém čekání se dveře otevřely. Stála přede mnou malá, přibližně devadesátiletá žena. Byla oblečená v hedvábných šatech a klobouček se síťkou, jako v nějakém filmu ze čtyřicátých let.Vedle ní stál na zemi malý kufřík. Byt vypadal, jako by v něm nikdo po mnoho let nebydlel. Všechen nábytek byl zakrytý prostěradly. Na stěnách nebyly hodiny, na poličkách nebyly ani hrnečky ani nějaké ozdůbky. V rohu stála kartónová krabice plná fotografií a skleněného nádobí. "Pomohl byste mi odnést tu tašku do auta?", požádala mě. Odnesl jsem zavazadlo do auta a vrátil jsem se, abych pomohl té ženě. Chytla se mě za ruku a pomalu jsme šli k vozu. Neustále mi děkovala za laskavost."To přece nic není", řekl jsem jí,"snažím se jen chovat se ke svým pasažérům tak, jak bych chtěl, aby se lidé chovali k mé matce". "To jsi opravdu hodný chlapec", řekla mi. Když jsme se usadili do auta, nadiktovala mi adresu a zeptala se, zda bychom mohli jet přes centrum."To ale není nejkratší cesta", upozornil jsem ji. "Ach ano, já vím", řekla."Já nespěchám. Jsem na cestě do hospice". Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Její oči se leskly."Už
nemám žádnou rodinu", pokračovala tichým hlasem."Lékař říká, že mi nezůstává moc času". Pomalu jsem natáhl ruku a vypnul taxametr. "Jakou cestou byste chtěla jet?", zeptal jsem se. Následující dvě hodiny jsme jezdili po městě. Ukázala mi budovu, kde kdysi dávno pracovala jako obsluha výtahu. Jeli jsme čtvrtí, kde s mužem žili jako novomanželé Přivedla mě ke skladu nábytku, v němž byl kdysi taneční sál, kam chodila ještě jako malá holčička. Občas mě požádala, ať zabrzdím před konkrétní budovou nebo uličkou. Seděla schoulená v koutku, beze slova. Najednou řekla:"Jsem již unavená, asi pojedeme". Jeli jsme mlčky na adresu, kterou mi dala. Byla to nízká budova, něco jako maličké sanatorium s příjezdovou cestou podél průčelí. Jakmile jsem zastavil, přišli k autu dva ošetřovatelé. Opatrně jí pomohli vystoupit. Museli ji čekat. Otevřel jsem kufr, a zanesl její malé zavazadlo do dveří. Žena už seděla na kolečkovém křesle."Kolik vám dlužím", ptala se a vytáhla kabelku."Nic", řekl jsem. "Vždyť si musíte vydělávat na živobytí", namítla. "Mám i jiné pasažéry", odpověděl jsem. Téměř bez přemýšlení jsem se k ní sklonil a objal ji. Ona mě také pevně objala. "Daroval jsi staré ženě trochu štěstí", řekla."Děkuji ti". Stiskl jsem jí ruku a odešel. Dveře se za mými zády zavřely a byl to zvuk uzavírající další knihu života. Na zpáteční cestě jsem nebral žádné pasažéry. Jel jsem, kam mě vedly oči, ponořený do myšlenek. Nemohl jsem ten den ani s nikým mluvit. Co kdyby ta paní natrefila na nějakého naštvaného řidiče, nebo na někoho, kdo by nechtěl tak dlouho čekat? Co kdybych jí odmítl splnit její prosbu nebo co kdybych byl jen párkrát zatroubil a prostě odjel? Nakonec bych chtěl říct, že nic důležitějšího jsem ještě v životě neudělal.
Jsme zvyklí si myslet, že náš život se otáčí v kruzích kolem velikých okamžiků, ale ty veliké okamžiky nás často zastihnou nepřipravené, protože jsou krásně zahalené tím, co někteří mohou považovat za maličkost.

TENTO PŘÍBĚH BYL PŘEVZAT Z MAILU. DĚKUJI ZA NĚJ. M.


ZELENÝ ČTVRTEK

18. dubna 2019 v 6:48 | Marie Blankytná |  O naší duši

SAZOMETNÁ STŘEDA

17. dubna 2019 v 6:48 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů



VELIKONOČNÍ TÝDEN

15. dubna 2019 v 6:46 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů

14. DUBEN - KVĚTNÁ NEDĚLE

14. dubna 2019 v 6:10 | Marie Blankytná |  O naší duši


VÁŽENÍ PŘÁTELÉ , PŘEJI VÁM , ABYCHOM VŠICHNI V TĚCHTO OČISTNÝCH DNECH SVÁTKŮ VOLILI PRO SEBE I PRO OSTATNÍ LÁSKU A TRPĚLIVOST.

.................................................................................................................................................

MODLITBA ZA TRPĚLIVOST

KAŽDÝM DNEM JSEM O TROCHU BDĚLEJŠÍ A CENÍM SI KAŽDÉHO OKAMŽIKU BDĚLOSTI

KAŽDÝM DNEM JSEM O TROCHU VĚDOMĚJŠÍ A OCEŇUJI KAŽDÝ OKAMŽIK VĚDOMÉHO BYTÍ.

KAŽDÝM DNEM JSEM O NĚCO OTEVŘENĚJŠÍ A OCEŇUJI KAŽDOU CHVÍLI OTEVŘENOSTI.

KAŽDÝM DNEM JSEM SI STÁLE VÍCE VĚDOMA TOHO, CO CÍTÍM A PRÁVĚ DĚLÁM. CENÍM SI KAŽDÉ CHVÍLE VĚDOMÉHO PROŽITKU.

KAŽDÝM DNEM JSEM O NĚCO ODVÁŽNĚJŠÍ A CENÍM SI KAŽDÉ CHVÍLE ODVAHY.

KAŽDÝM DNEM O NĚCO VÍCE SOUCÍTÍM SE SEBOU SAMÝM I S DRUHÝMI A OCEŇUJI KAŽDÝ OKAMŽIK SOUCÍTĚNÍ.

KAŽDÝM DNEM SI VOLÍM O TROCHU VÍCE LÁSKY A CENÍM SI KAŽDÉ CHVÍLE, KTERÁ JE NAPLNĚNA LÁSKOU.

.........................................................................................................................................................
KRIŠNAMÚRTI:

" Ve chvíli, kdy máte ve svém srdci tuto mimořádnou esenci, které se říká LÁSKA, kdy cítíte její hloubku a kdy prožíváte potěšení a extázi, zjistíte , že

...............................SE PRO VÁS ZMĚNIL CELÝ SVĚT. "

........................................................................................................................................................

MATOUŠ 5:8

" POŽEHNANÍ JSOU TI, KDO NOSÍ ČISTOTU V SRDCI, PROTOŽE JEN TAK BUDOU MOCI ZAHLÉDNOUT BOHA. "

.....................................................................................................................................................


VLASTNÍ ZKUŠENOST

9. dubna 2019 v 8:41 | Marie Blankytná |  Čištění aury



MILÍ ČTENÁŘI,
DNES VÁM PŘEDÁVÁM VLASTNÍ ZKUŠENOST. KAŽDÝM ROKEM, V OBDOBÍ PŘED PŘÍCHODEM NASTÁVAJÍCÍCH SVÁTKŮ, TRPÍVÁM BOLESTMI FYZICKÉHO TĚLA VÍCE, NEŽ JINDY.
V DNEŠNÍ OČISTNÉ MEDITACI MI BYLA ŘEČENA RADA, KTEROU VÁM RÁDA PŘEDÁVÁM, PROTOŽE PŘINÁŠÍ VELKOU ÚLEVU.

"V DNEŠNÍCH OČISTNÝCH TECHNIKÁCH PROVEĎ OČISTU VŠECH JEMNOHMOTNÝCH TĚL AURY OD KARMICKÉ NEGATIVNÍ ENERGIE - N E N Á V I S T I K J I D Á Š O V I - PROTOŽE TO BYL JEHO OSUD. "

KAŽDÝ MÁME JINOU OČISTNOU TECHNIKU. POUŽÍVÁM V MEDITACI OČISTNOU AUTOMATICKOU KRESBU. K DNEŠNÍ OČISTĚ BYLO VYBRÁNO 7 BAREV, KTERÉ ODVÁDĚLY ZMÍNĚNOU NEGATIVNÍ ENERGII, MEDITACE KONČILA OČISTOU DUCHOVNÍHO SRDCE, KTERÉ BYLO OČIŠŤOVÁNO JENOM BARVOU ŽLUTOU - ZLATOU. OSTATNÍ BARVY NEPRACOVALY.
MŮŽETE TEDY ZAMĚŘIT MEDITACI I TÍMTO SMĚREM.
MUSÍM ŘÍCI, ŽE SE MI I NA TĚLE FYZICKÉM VELMI ULEVILO, BOLESTI, HLAVNĚ NA HORNÍ ČÁSTI TĚLA ZMIZELY. FYZICKÉ SRDCE SE UKLIDNILO, V POSLEDNÍCH DNECH BYLO VELMI NEKLIDNÉ, COŽ MNE VEDLO I KE STRACHU.
PŘEJI VÁM NERUŠENOU DUCHOVNÍ PŘÍPRAVU NADCHÁZEJÍCÍCH SVÁTKŮ. M.

P Ř Á N Í

7. dubna 2019 v 6:14 | Marie Blankytná |  Spřátelené stránky

Takové přáníčko se čas od času, ne-li pořád hodí každému :-)
Když Bůh otevřel jedno oko a uviděl mě, zeptal se: Dítě moje, co je dnes tvé největší přání? A já jsem odpověděl: Bože, prosím tě, dávej pozor na všechny, kteří dostanou tuto zprávu a přečtou jí, Na jejich rodiny i všechny jejich přátele, protože tito lidé si to zaslouží a já je mám velmi ráda.
Boží láska je taková jako oceán: začátek vidíš ale konec nikoli.
Tato zpráva bude mít účinek hned jak jí dostaneš. Pro někoho to je hloupost, ale ten kdo mi jí poslal, pomalu pocítil význam této zprávy.
Podívejme se spolu, jak to funguje: Andělé existují, ale NE vždy mají křídla tak je nemůžeme poznat. Takoví andělé bez křídel se nazývají přátelé .

..........................................................................................................................................

CO S TÍM UDĚLÁME ???

5. dubna 2019 v 9:51 | Marie Blankytná |  Moudrosti od různých autorů


Dřív se chodilo v neděli do kostela a po kostele pánové do hospody! Ženské sice spěchaly domů vařit nedělní oběd, ale také stačily ještě poklábosit! No a dnes...??? Čo bolo, to bolo, dnes jsou hlavně "peníze na prvním místě"! My to asi ještě přežijeme, ale přesto závidím Italům a jiným středomořským státům, kde to ještě stále funguje - siesta a rodina! Ale také to záleží na každém z nás! A některým mladým vůbec nic nezávidím!

Ztratili jsme se .....

Nastoupila jsem do tramvaje a posadila se proti staré paní. Někdo se chtěl něco zeptat řidiče, ale ten je uzavřený ve své kukani. Vzpomněla jsem si, jak dříve v tramvaji sedával průvodčí. Mohlo se ho ptát na cestu, přestupy a vůbec jenom s ním mluvit. Stará paní mi něco říkala. Chtělo se jí povídat. Všimli jste si, jak staří lidé navazují hovor? Většinou ale nemají s kým.

Mladá maminka vezla v kočárku holčičku. Holčička na maminku mluvila, ale marně, ta ji neslyšela...... Ve sluchátkách, jak je teď u mladých lidí zvykem, jí duněla muzika.

U lékaře jsem seděla blízko, naproti němu, ale on neměl čas se na mě ani podívat. Sledoval o mně všechno v počítači. Proč by se mě měl vyptávat, jak mi je, když mu všechno o mých neduzích řekne počítač, že jo?

Z našeho domu vyšel pán. Asi tu bydlí, napadlo mě, ale neznám ho, jako neznám další obyvatele domu. A zase jsem si vzpomněla, jak navečer před naším domem sedávala správcová paní Nováková. Zastavovala jsem se u ní na kus řeči. Pro mě to býval tenkrát pocit bezpečí domova.

Dnes nikde v ulicích nenajdete společenství lidí jen tak si povídajících, možná pár důchodců jen tak někde za barákem. Za rohem měla obchod s potravinami paní Jirásková. Než jsme nakoupili, ptala se nás, co děti, co zdraví, a my jsme věděli, že nás ráda vidí a patří do našich životů.

V samoobsluhách nenajdeme většinou nikoho, kdo by nám poradil. U pokladny zmatkujeme s nákupním vozíkem, se zbožím na pásu a se zadáváním pinu u nákupu nad 500,- Kč, ale to je v dnešní době jen když je co slavit. Těžko s námi může unavená pokladní promluvit, nemá čas se na nás někdy ani podívat, jelikož musí prohledat otevíratelné obaly, jestli si zákazníci nepřibalili něco bokem navíc.

Doma jsem volala poruchy, telefon zlobil, tady v Těšíně nám pořád do rouningového signálu skáče polský operátor a pořád nás vítá v Polsku. Po nekonečně dlouhé době se ozval hlas jako ze záhrobí: "Co pro vás můžu udělat?" Na tuhle otázku už jsem alergická. Slyším ji při každém volání do všech institucí. "Zmáčkněte jedničku, když..." radil hlas. "Zmáčkněte dvojku, když... Zmáčkněte křížek, když..." "Když co", v té rychlosti jsem nezaznamenala. Zkusila jsem mačkat dle pokynu, abych se nakonec dozvěděla, že protože nebylo nic stisknuto, spojení je přerušeno. Co mám zmáčknout, aby lidi k sobě zase našli cestu?!" křičela jsem do hluchého telefonu.

Vzpomínáte si, jak jsme v dětství sedávali s rodiči po večeři u stolu a povídali? Dnes sedí rodiče u televize, děti většinou taky, nebo spíš u "sebe" u počítače. Ztratili jsme se, a jestli se nenajdeme, bude nám jednou všem těžko a smutno.


Ahoj všichni co jsme se neztratili :) .PŘEVZALA JSEM Z EMAILU, KTERÝ JSEM OBDRŽELA.M........